21 C 262/2025-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 840 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz dne 19. 2. 2024 smlouvu o zápůjčce, podle které vyplatila žalované úvěr ve výši 8 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou o poplatek 2 600 Kč. Dosud žalovaná ničeho nezaplatila.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 19. 2. 2024 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 8 000 Kč na účet číslo , č. účtu, a žalovaná se zavázala peněžní částku odpovídající výši zápůjčky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč nejpozději 20. 3. 2024. Úrok sjednán nebyl. Žalovaná smlouvu podepsala dne 19. 2. 2024 v 13:12:46 hodin prostřednictvím PIN kód: 3662.5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně a ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že dne 19. 2. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaúčtována částka 8 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně. A majitelem tohoto účtu č. , č. účtu, je žalovaná.6. Žalobkyně upomínala žalovanou k zaplacení dlužné částky opakovaně. (Zjištěno z upomínek ze dne 27. 3. 2024, ze dne 3. 4. 2024, ze dne 10. 4. 2024, ze dne 19. 4. 2024 a ze dne 4. 5. 2024).7. Před podáním žaloby zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky v písemné upomínce ze dne 30. 1. 2025, která byla žalované zaslána prostřednictvím , právnická osoba, . (Předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2025, podací lístek ze dne 30. 1. 2025).8. Tyto dílčí skutečnosti soud současně považuje za skutkový závěr ve věci samé.9. Podle § 2390 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. V dané věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru.16. Smlouva byla uzavřena v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaná smlouvu podepsala číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].17. Z úřední povinnosti se dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).18. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neoznačila žádné důkazy, kterými by prokázala, zda a jakým způsobem posoudila před uzavřením spotřebitelské smlouvy schopnost žalované dlužnou částku splácet (úvěruschopnost). Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalované neposoudil. Smlouva je tedy absolutně neplatná.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny (8 000 Kč). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).21. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.23. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, dostupné na www.nsoud.cz).