21 C 312/2025-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 686 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel prostřednictvím webových stránek www.kimbi.cz dne 29. 1. 2024 smlouvu smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9992575001 se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, , (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která podle této smlouvy vyplatila žalovanému úvěr ve výši celkem 18 300 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě (č. účtu , č. účtu, ). Splátky však žalovaný nesplácel řádně a včas. Dosud žalovaný zaplatil na tento úvěr částku ve výši 9 614 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, jeho úvěrové historie a lustrací v příslušných registrech. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ve věci provedl soud dokazování a zjistil tyto dílčí skutečnosti:4. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru KIMBI č. 9992575001 soud zjistil, že smluvními stranami jsou poskytovatel úvěru (věřitel) společnost , právnická osoba, , a žalovaný jako klient. V této smlouvě se věřitel zavázal žalovanému poskytnout úvěr na základě smlouvy v rámci produktu KIMBI, s možností čerpat úvěr až do výše 14 000 Kč. Počáteční výše úvěru činila 14 000 Kč a počáteční výše splátky 1 621 Kč, která se každý měsíc mění dle pravidel v článku III. odst. 1 této smlouvy, datum prvního čerpání 29. 1. 2024, zápůjční úroková sazba činí 80 % ročně, RPSN 117,10 % ročně. Smlouva byla podepsána dne 29. 1. 2024 v 15:27 hodin, prostřednictvím kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, . Další podmínky smlouvy byly upraveny v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru. (Obchodní podmínky , právnická osoba, pro produkt KIMBI).5. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne 5. 4. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 500 Kč a dne 9. 4. 2024 částka 500 Kč. Z výpisu běžného účtu soud dále zjistil, že dne 18. 5. 2024 byla vyplacena částka 500 Kč a dne 18. 5. 2024 byla vyplacena částka 600 Kč a dne 18. 5. 2024 další částka ve výši 600 Kč, a to vše na účet č. , č. účtu, . A z dalšího výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 18. 6. 2024 byla vyplacena na stejný účet částka 500 Kč, dne 18. 6. 2024 částka 600 Kč. A z dalšího výpisu z běžného účtu soud zjistil, že dne 28. 2. 2024 byla vyplacena částka 600 Kč na stejný účet č. , č. účtu, . Ze sdělení ČSOB soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a výše uvedené platby na tento účet vyplatil původní věřitel.6. Z upomínky ze dne 7. 12. 2024 soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky poskytnuté na základě KIMBI půjčky.7. Z výpisu z běžného účtu soud dále zjistil, že dne 29. 1. 2024 byla na účet , právnická osoba, připsána částka ve výši 0,01 Kč z účtu s názvem , Jméno žalovaného, a dne 29. 1. 2024 byla na tento účet vyplacena částka ve výši 14 000 Kč.8. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek mezi , právnická osoba, , jako postupitelem a , právnická osoba, ., jako postupníkem ze dne 12. 12. 2024 soud zjistil, že se strany dohodly na postoupení pohledávek. Smlouvu o postoupení pohledávek spolu uzavřeli dne 12. 12. 2024. (Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek). Původní věřitel , právnická osoba, oznámil žalovanému písemně, že pohledávku postoupil žalobkyni. (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025).9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Podací lístek ze dne 15. 1. 2025).10. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu.11. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce druhého je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. V dané věci dospěl soud k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným (jako spotřebitelem) byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.), která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením této žaloby (§ 1879 o. z.). Žalobkyně tak byla oprávněna k podání žaloby.18. Smlouva byla uzavřena v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek poskytovatele úvěru (§ 561 odst. 1 o. z.).19. Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].20. Z úřední povinnosti se dále soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru posoudil (důkladně) před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru).21. Povinnost zabývat se tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).22. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřil dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Vycházel z údajů, které žalovaný uvedl při sjednávání spotřebitelského úvěru. Příjmy a výdaje, které žalovaný sdělil, však ověřeny nebyly. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že zde mohly existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Smlouva je tedy neplatná.23. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.24. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (18 300 Kč 9 614 Kč). Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).25. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soud