21 C 310/2025-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek vyplývajících ze dvou spotřebitelských úvěrů, které byly žalované poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně v obou případech splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením každé ze smluv posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a další poměry žalované prostřednictvím údajů uvedených v žádostech o úvěr a prostřednictvím dokladů, které žalovaná doložila. Ověřoval též informace získané od žalované nahlédnutím do příslušných veřejných registrů, zejména NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dále prověřoval příjmy a výdaje žalované a její domácnosti podle výpisů z bankovního účtu. Žalovaná všechna uvedená tvrzení stvrdila svým podpisem s prohlášením, že poskytované informace jsou úplné, přesné a pravdivé. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 0425419 žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 14 616 Kč a měsíční výdaje 16 660 Kč, přičemž příjem domácnosti činil 49 271 Kč a výdaje domácnosti 22 500 Kč; použitelný měsíční příjem domácnosti byl vypočten na 26 771 Kč. Na základě vyhodnocení takto získaných a ověřených informací byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na částku 55 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že žalovaná potvrdila převzetí uvedené částky podpisem smlouvy a následně z tohoto úvěru uhradila celkem 28 895 Kč. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 0415084 žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 9 431 Kč a měsíční výdaje 17 360 Kč, přičemž příjem domácnosti činil 36 505 Kč a výdaje domácnosti 24 500 Kč; použitelný měsíční příjem domácnosti byl vypočten na 12 005 Kč. Po prověření těchto údajů byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na částku 20 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že žalovaná tuto částku převzala podpisem smlouvy a z poskytnutého úvěru uhradila celkem 15 474 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná přes provedené částečné úhrady své povinnosti z obou smluv řádně a včas neplnila, a proto se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazených zůstatků obou pohledávek spolu s příslušenstvím.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ve věci provedl soud dokazování a zjistil tyto dílčí skutečnosti:4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. 0425419 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společnosti , právnická osoba, ., jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem. Podle této smlouvy převzala žalovaná v hotovosti 55 000 Kč a zavázala se zaplatit tuto částku spolu s úroky a poplatky v celkové výši 121 900 Kč v měsíčních splátkách po 6 095 Kč, celkem 20 splátek. Smlouva byla podepsána dne 20. 12. 2022. Součástí smlouvy byla příloha číslo 1. – předpis splátek.5. Z transakční historie ke smlouvě č. 0425419 soud zjistil, že byly provedeny tyto úhrady:6. V dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 vyrozuměna společnost , právnická osoba, žalovaného o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 425419 na žalobkyni.7. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. 0415084 soud zjistil, že byla uzavřena mezi smluvními stranami , právnická osoba, , jako věřitelem a žalovanou, jako dlužníkem. Žalovaná podle smlouvy převzala v hotovosti částku 20 000 Kč a zavázala se splatit tuto částku navýšenou o úroky a poplatky v celkové výši 45 160 Kč, a to ve 20měsíčních splátkách po 2 258 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 31. 10. 2022 a součástí smlouvy byla příloha č. 1 – předpis splátek.8. Transakční historie ke smlouvě č. 0415084 soud zjistil, že byly provedeny tyto úhrady:9. V dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 vyrozuměna společnost , právnická osoba, žalovaného o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 415084 na žalobkyni.10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy č. 0425419 a ze smlouvy č. 0415084 v předžalobní upomínka ze dne 17. 7. 2025. Zásilku adresovanou žalované podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025 (Podací lístek – dopis online).11. V potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 , právnická osoba, jako postupitel potvrdila, že jí byla zaplacená kupní cena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 uzavřené se žalobkyní, a to dne 25. 3. 2025.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 12. 3. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyni původní věřitel postoupil své pohledávky označené v příloze č. 1 smlouvy.13. Z printscreen mobilního telefonu soud zjistil, že Úřad práce – krajská pobočka Ostrava, zaslal dne 10. 10. 2022 částku 9 431 Kč označenou jako příspěvek na bydlení 9/2022 a rodičovský příspěvek 9/2022. Dále 12. 12. 2022 zaslal Úřad práce částku 14 616 Kč s poznámkou příspěvek na bydlení 10–11/2022 a rodičovský příspěvek 11/2022 (viz čl. 26). Z této listiny ale nebylo zjištěno, komu a na jaký účet byla částka poukázána.14. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že dne 19. 12. 2022 žalovaná požádala o úvěr ve výši 55 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené, své příjmy doložila výpisem z bankovního účtu. Měsíční příjem byl uveden ve výši 14 614 Kč a měsíční výdaje 16 660 Kč. Z toho na bydlení 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 6 960 Kč, na splátky stávajících půjček 6 700 Kč. , právnická osoba, bylo uvedeno, že ve společné domácnosti žije s manželem, jehož příjem z podnikání činí 34 655 Kč. Dále bylo zaškrtnuto, že příjmy byly doloženy z výplatních pásek a pracovní smlouvy.15. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že dne 31. 10. 2022 žalovaná požádala o úvěru na částku 25 000 Kč. Uvedla, že je na mateřské dovolené, že rodičovský příspěvek pobírá ve výši 9 431 Kč a že její měsíční výdaje činí 17 360 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení, na dopravu a jídlo 6 960 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 7 400 Kč, přitom měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 5 000 Kč, na dopravu a jídlo 10 500 Kč, měsíční splátky půjček 9 000 Kč a výdaje domácnosti 24 500 Kč. Bylo počítáno s použitelným příjmem žalované ve výši 7 929 Kč a dále bylo vyznačeno, že příjem manžela, či osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti činí 27 074 Kč, což mělo být doloženou výplatní páskou a pracovní smlouvou. Dále bylo uvedeno, že bydlí v nájmu. Je vdaná a má jedno vyživované dítě.16. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu.17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Původní věřitel pohledávky z obou smluv postoupil žalobkyni podle § 1879 o. z., žalobkyně tak byla oprávněna k podání žaloby. Obě uvedené smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z úřední povinnosti se soud proto zabýval tím, zda poskytovatel úvěru splnil povinnosti podle tohoto zákona, zejména zda byla řádně posuzována schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Tuto povinnost má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).19. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že ověřil dosavadní platební morálku žalované v dostupných registrech a ověřil příjmy žalované. Vycházel z údajů, které žalovaná uvedla při sjednávání spotřebitelského úvěru. I pokud by byly ověřeny příjmy žalované, nebyly řádně ověřeny příjmy domácnosti/manžela. Výdaje žalované ani domácnosti pak ověřovány nebyly vůbec. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že zde mohly existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 26 105 Kč (tj. 55 000 Kč – 28 895 Kč) a jistiny 4 526 Kč (tj. 20 000 Kč – 15 474 Kč).21. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důs