21 C 391/2025-37 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně , Jméno žalobkyně, . se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá uložení povinnosti žalovanému , Jméno žalovaného, zaplatit částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2025 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně byla předmětná pohledávka vůči žalovanému na ni postupně postoupena dvěma smlouvami o postoupení pohledávek. Nejprve došlo ke dni 18. 5. 2025 k postoupení pohledávek z původního věřitele, společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, ., (dříve , Anonymizováno, nebo , právnická osoba, ), na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., a následně byla tatáž pohledávka na základě smlouvy o postoupení ze dne 22. 5. 2025 převedena na žalobkyni. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně však uvádí, že platně uzavřenou úvěrovou smlouvu není schopna doložit. Přesto původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet č. , Anonymizováno, , ve dvou platbách: 10 000 Kč dne 27. 11. 2023 a dalších 10 000 Kč dne 18. 12. 2023. Platby byly identifikovány variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalobkyně k prokázání poskytnutí těchto plnění navrhla provedení důkazu výpisy z účtu původního věřitele či potvrzeními provozovatele platební brány , právnická osoba, , a rovněž navrhla, aby soud učinil dotaz na , právnická osoba, ., zda uvedené platby skutečně došly na účet žalovaného a zda měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Jelikož žalovaný dosud nevrátil žalobkyni žádnou částku, má se za to, že se na úkor původního věřitele, resp. následně žalobkyně, bezdůvodně obohatil, a je proto povinen vydat to, oč se podle tvrzení žalobkyně obohatil. Celkový uplatněný nárok tak činí 20 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému byla dne 20. 6. 2025 zaslána výzva k úhradě. Za den splatnosti pohledávky považuje žalobkyně 30. 6. 2025, neboť k datu odeslání výzvy přičetla desetidenní lhůtu, v níž měla být výzva doručena do disposice žalovaného. Z tohoto důvodu uplatňuje žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 1. 7. 2025 do zaplacení. V doplnění žaloby uvedla žalobkyně, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI) a vycházel z deklarace žalovaného, že je schopen dlužnou částku splácet.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Z potvrzení ThePay soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., poskytla na účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, finanční prostředky dne 27. 11. 2023 ve výši 10 000 Kč a dne 18. 12. 2023 ve výši 10 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč. Dále soud zjistil, že se jednalo o běžný účet žalovaného (sdělení , právnická osoba, .).5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud dále zjistil, že původní věřitel , Anonymizováno, , právnická osoba, . touto smlouvou postoupil předmětnou pohledávku na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., která dále pohledávku postoupila žalobkyni podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2025. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne 20. 6. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby v písemné upomínce ze dne 20. 6. 2025, která byla podána k poštovní přepravě dne 20. 6. 2025 (Výzva k úhradě před podáním žaloby, Podací lístek).6. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu, který po právní stránce posoudil takto:7. Žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť v řízení prokázala, že jí poskytovatel úvěru pohledávku již dříve (před podáním žaloby) postoupil smlouvou o postoupení pohledávek. A žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni nejpozději doručením žaloby v tomto řízení. [§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)].8. Žalobkyně v řízení neprokázala, jaká konkrétní smlouva byla mezi účastníky uzavřena, tedy právní důvod poskytnutého plnění. Prokázala však, že původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku vrátil. Soud proto uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 20 000 Kč.9. Vzhledem k tomu, že původní věřitel je podle tvrzení žalobkyně obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tedy předsmluvní jednání mezi původním věřitelem a žalovaným bylo jednání o uzavření spotřebitelské smlouvy.10. Podle soudu se tedy na povinnost žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení vztahuje speciální úprava § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v řízení podle soudu neprokázala, jakým zda a jakým způsobem původní věřitel ověřil příjmy a výdaje žalovaného. Nebyla tedy řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Pokud by byla smlouva uzavřena, byla by absolutně neplatná. Žalovaný jako spotřebitel je pak v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tedy nesplacenou jistinu je spotřebitel povinen vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).11. Soud proto zavázal žalovaného zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku. Tuto lhůtu určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).12. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).13. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 815 Kč, přičemž tato částka představuje 86,82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,41 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,59 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.