21 C 401/2025-34 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 49 980 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím webových stránek www.rerum.cz smlouvu, podle které vyplatila žalovanému dne 11. 7. 2024 úvěr ve výši 30 000 Kč převodem na běžný účet uvedený ve smlouvě (č. účtu , č. účtu, ). Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit tuto částku navýšenou a smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny v pravidelných měsíčních splátkách. Takto sjednané splátky však žalovaný neplatil a dosud nezaplatil žádnou splátku. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 7 980 Kč (tj. smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení za dobu od 14. 11. 2024 do odeslání předžalobní výzvy dne 7. 8. 2025). Žalobkyně dále tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které žalovaný sám sdělil, a na základě informací získaných z veřejně dostupných databází. Uváděla, že ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr lustracemi v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Žalobkyně tato tvrzení dokládala výpisem z úvěrového konta označeným jako Žádost o spotřebitelský úvěr č. 246696 a dále doklady o příjmech žalovaného. Tvrdila, že žalovaný doložil, že mu plynuly pravidelné finanční příjmy ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , a to ve výši 49 616 Kč v měsíci červenci 2022, 38 455 Kč v srpnu 2022, 37 624 Kč v září 2022, 38 668 Kč v září 2023, 41 444 Kč v říjnu 2023, 62 727 Kč v listopadu 2023, 43 486 Kč v lednu 2024, 57 704 Kč v únoru 2024 a 47 393 Kč v březnu 2024. Žalobkyně uváděla, že na základě uvedené lustrace a prohlášení žalovaného nevznikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit.2. Žalovaný se u jednání dne 17. 2. 2026 vyjádřil tak, že svým písemným prohlášením mínil dát na vědomí, že dluh nepopírá, že si je vědom toho, že si od žalobkyně dlužnou částku půjčil. Navrhl, aby mu soud povolil dlužnou částku splatit v měsíčních splátkách po 10 000 Kč.3. Po provedeném dokazování listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané následující dílčí skutečnosti:4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 246696 soud zjistil, že byla uzavřena mezi smluvními stranami , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobkyně, , tedy mezi žalobkyní a žalovaným. Podle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě číslo účtu , č. účtu, s tím, že se jedná o nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Výše úvěrového limitu činila 30 000 Kč, úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a způsob splácení byl sjednán tak, že úvěrovaný splácí každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena podle této listiny dne 11. 7. 2024 a žalovaný smlouvu podepsal verifikačním SMS kódem 70401. Další podmínky smlouvy byly upraveny ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně.5. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie občanského průkazu č. 216770800 vystaveného na jméno žalovaného.6. Ze sdělení ČSOB ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že finanční prostředky ve výši 30 000 Kč byly dne 11. 7. 2024 z účtu žalobkyně připsány na bankovní účet vedený pod číslem , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , jehož majitelem je žalovaný.7. Žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 10. 11. 2024 došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 246696 ze dne 10. 11. 2024 a celková dlužná částka ke dni 10. 11. 2024 činí 85 354 Kč. (Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. 246696 ze dne 10. 11. 2024).8. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 96 029,67 Kč v upomínce ze dne 7. 8. 2025 s tím, že se jedná o dluh ze závazku ze dne 11. 7. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným, kdy na účet žalovaného byla převedená částka podle smlouvy. (Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 7. 8. 2025). Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 12. 8. 2025.9. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 46 767 Kč a výdaje ve výši 15 000 Kč. Ze mzdových listů soud zjistil, že žalovaný měl příjem ve výši 49 616 Kč v měsíci červenci 2022, 38 455 Kč v srpnu 2022, 37 624 Kč v září 2022, 38 668 Kč v září 2023, 41 444 Kč v říjnu 2023, 62 727 Kč v listopadu 2023, 43 486 Kč v lednu 2024, 57 704 Kč v únoru 2024 a 47 393 Kč v březnu 2024.10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud současně za svůj závěr o skutkovém stavu ve věci samé, který po právní stránce posoudil následovně:11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Smlouva byla uzavřena v písemné formě při právním jednání učiněném elektronickými prostředky, neboť ji sjednali prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.). Žalovaný smlouvu podepsal číselným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, tedy prostým podpisem. Prostým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání [čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu, (dále jen „nařízení eIDAS“)].12. Současně se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu§ 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila povinnosti podle tohoto zákona, zejména povinnosti vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022.13. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech a ověřila příjmy žalovaného. Vycházela z údajů, které žalovaný uvedl při sjednávání spotřebitelského úvěru. Výdaje, které žalovaný sdělil, však ověřeny nebyly. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného důkladně. Smlouva je proto absolutně neplatná a žalobkyně má proto nárok pouze na vrácení dosud nesplacené jistiny.14. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny (30 000 Kč ) v měsíčních splátkách. A pro případ, že žalovaný takto nově stanovené splátky nezaplatí řádně a včas (splatné v budoucnu), přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).15. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.16. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 2 499 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 499 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 310 Kč, přičemž tato částka představuje 5,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 499 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 980 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.