21 C 413/2025-38 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 42 819,42 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 15. 12. 2022 smlouvu smlouva o vydání kreditní karty Easy č. 3508871 se společností , právnická osoba, ., (dále také jen „poskytovatel úvěru“), která se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky až do výše limitu 50 000 Kč opakovaně. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet minimální splátkou 3,2 % z dlužné částky, minimálně 200 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, závazek byl proto zesplatněn. Celkem banka vyplatila žalovanému částku 91 264,90 Kč, žalovaný splatil pouze 70 596,84 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2025. Před poskytnutím úvěru byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, který byl prověřen v dostupných registrech a bylo vycházeno z jím deklarovaného příjmu 30 000 Kč.2. Žalovaný u jednání dne 19. 2. 2026 požádal o povolení splátek po 4 000 Kč měsíčně.3. Ve věci provedl soud dokazování a zjistil tyto dílčí skutečnosti.4. Okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 20. 11. 2024: Z této listiny soud zjistil, že původní věřitel sdělil žalovanému, že se na základě žádosti o vydání kreditní karty zavázal hradit povinné minimální splátky na určený účet. Současně mu věřitel oznámil, že žalovaný byl již opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek, avšak tyto nebyly řádně a včas uhrazeny. V důsledku toho prohlásil veškeré závazky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 18. 11. 2024.5. Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Style č. 3508871: Z této listiny soud zjistil, že návrh byl podán na formuláři Raiffeisenbank. Žadatelem byl žalovaný , Jméno žalovaného, , který uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání a pracuje jako manuální pracovník u společnosti , právnická osoba, ., od června 2020. Uvedl čistý měsíční příjem 30 000 Kč a nezbytné výdaje 15 000 Kč. Požadoval úvěrový limit 50 000 Kč. Podle návrhu činil úvěrový limit 50 000 Kč, minimální poskytovaný limit 10 000 Kč, úroková sazba 23,99 % p. a. pro bezhotovostní transakce a 29,99 % p. a. pro hotovostní transakce. Součástí listiny byl i splátkový kalendář. Návrh žalovaný podepsal dne 1. 10. 2021.6. Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty: Z této listiny soud zjistil, že banka přijala návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty evidované pod č. 3508871 a uzavřela se žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty typu Style s úvěrovým limitem 50 000 Kč. Žalovaný podpisem potvrdil převzetí akceptace i samotné karty dne 15. 12. 2022.7. Přehled podacích čísel: Z této listiny soud zjistil, že Raiffeisenbank dopisem ze dne 22. 7. 2025 potvrdila žalobkyni přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisů „okamžitá splatnost kreditní karty“ dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2022/31.8. Oznámení o postoupení pohledávky: Z tohoto dopisu soud zjistil, že Raiffeisenbank dne 4. 8. 2025 oznámila žalovanému, že postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé v souvislosti se smlouvou č. 3508871.9. Soubor označený jako PPA_OPP_993466_, Anonymizováno, _15892969 – Fip.pdf: Z této listiny soud zjistil, že obsahuje tabulku se seznamem jmen, včetně jména žalovaného , Jméno žalovaného, , s uvedením jeho adresy , adresa, , datem , datum, a příslušným podacím číslem zásilky.10. Podací lístek – dopis online ze dne 8. 10. 2025: Z této listiny soud zjistil, že žalobkyně dne 8. 10. 2025 podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.11. Předžalobní upomínka ze dne 8. 10. 2025: Z této listiny soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ze smlouvy č. 3508871 ve výši 52 646,46 Kč.12. Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 14. 11. 2022: Z této listiny soud zjistil, že dokument upravoval podmínky ceníků a poplatků poskytovaných služeb Raiffeisenbank.13. Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet: Z této listiny soud zjistil, že šlo o obchodní podmínky Raiffeisenbank účinné od 14. 11. 2022 upravující pravidla poskytování a používání kreditních karet.14. Potvrzení přijetí úplaty ze dne 30. 7. 2025: Z tohoto potvrzení soud zjistil, že Raiffeisenbank dne 30. 7. 2025 přijala úplatu na základě smlouvy o postoupení pohledávek a dohody o určení ceny za postoupené pohledávky č. 12/2022/31.15. Smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2022/31: Z této listiny soud zjistil, že byla uzavřena mezi Raiffeisenbank jako postupitelem a společností , právnická osoba, jako postupníkem. Strany sjednaly rámcovou smlouvu o postupování pohledávek dne 27. 12. 2022 a konkrétní smlouva byla podepsána dne 28. 7. 2025.16. Všeobecné obchodní podmínky: Z této listiny soud zjistil, že obsahovala všeobecné obchodní podmínky , Anonymizováno, upravující práva a povinnosti banky a jejích klientů.17. Manuální vstup Konsolidovaného blacklistu: Z této listiny soud zjistil, že se jedná o výpis BRKI score s datem dotazu: 15. 12. 2025.18. Protokol o ověření úvěruschopnosti: Z této listiny soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného kontrolou v dostupných registrech, vycházel z příjmu žalovaného ve výši 30 000 Kč, který žalovaný uvedl v žádosti. Po porovnání příjmů a výdajů (aniž by byly uvedeny) banka úvěr schválila.19. Výpisy z účtu žalovaného prokazují tvrzení banky, že žalovaný čerpal částku 91 264,90 Kč a zaplatil částku 70 596,84 Kč.20. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu.21. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Mezi žalovaným a poskytovatelem úvěru byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Tato smlouva je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále bylo v řízení prokázáno, že poskytovatel úvěru postoupil pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně proto byla oprávněna k podání žaloby (§ 1879 o. z.).22. Z úřední povinnosti se pak soud zabýval tím, zda poskytovatel úvěru splnil povinnosti podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru, uvedené zejména v § 86 a 87 tohoto zákona. Žalobkyně prokázala, že banka jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze tak, že ověřila dosavadní platební morálku žalovaného v dostupných registrech a vycházela z jím deklarovaného příjmu. Skutečné příjmy, resp. výdaje žalovaného neověřovala. Soud tak dospěl k závěru, že vyhodnocování příjmů a výdajů na účtu žalovaného nebylo dostatečným posuzováním úvěruschopnosti. Smlouva je proto absolutně neplatná. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání dosud nesplacené jistiny. Žalovaný uvedl, že je schopný dlužnou částku (91 264,90 Kč 70 596,84 Kč) splatit ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně. Soud proto jeho žádosti vyhověl. Pro případ, že žalovaný takto nově stanovené splátky nezaplatí řádně a včas (splatné v budoucnu), přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).23. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.24. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 713 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 2 141 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 428 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.25. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. se práva na jejich náhradu se výslovně vzdal. (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“).