21 C 424/2025-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení celkové částky 27 664,07 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 792,54 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 196,74 Kč a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že pohledávka vznikla ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo 25164645, uzavřené mezi účastníky 1. 11. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetových stránek žalobkyně „www.flexifin.cz“. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované bezhotovostně úvěrové prostředky ve výši 13 400 Kč na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná sjednané splátky z poskytnutého úvěru řádně a včas neplnila, uhradila celkem pouze částku 2 358,78 Kč. Dlužná částka požadovaná žalobkyní představuje: poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 257,36 Kč, smluvní úrok ve výši 13 674,79 Kč, poplatky za volitelné doplňkové služby „Presto“ ve výši 159,30 Kč. Vedle toho žalobkyně uplatnila i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za dobu prvních 90 dnů prodlení, tj. za období 21. 12. 2024 až 21. 3. 2025, ve výši 196,74 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázaným, uplatnila žalobkyně svůj nárok alternativně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť poskytnutí peněžních prostředků bylo prokázáno bankovními transakcemi. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru i interní metodikou, tedy nahlédnutím do příslušných registrů a ověřením bankovního účtu, přičemž ověřený čistý měsíční příjem žalované činil 30 837 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako dostatečné.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedla.3. Z listinných důkazů, a to ze smluvní dokumentace, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 11. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo 25164645, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností postupného a opakovaného čerpání do výše sjednaného úvěrového rámce 43 500 Kč. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splatit v denních splátkách uvedených v příloze smlouvy. Součástí smluvní dokumentace byly všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, přehled denních splátek a údaje o poskytovateli úvěru.4. Z přehledů bankovních transakcí a potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky na bankovní účet jak uvedeno v žalobě. Poskytnutí finančních prostředků bylo doloženo výpisy z účtů a sdělením banky, která eviduje na účtu žalované číslo , č. účtu, příchozí platbu ze dne 1. 11. 2024 ve výši 13 400 Kč od žalobkyně.5. Žalovaná neplnila sjednané splátky a dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na poskytnutý úvěr pouze částečné plnění ve výši 2 358,78 Kč.6. V důsledku prodlení žalované žalobkyně smlouvu vypověděla v emailu ze dne 21. 3. 2025.7. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalované předžalobní výzvu k plnění a doložil její odeslání podacími doklady. (Předžalobní upomínka ze dne 12. 7. 2025, potvrzení ze dne 21. 7. 2025).8. Z listin o posouzení úvěruschopnosti (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti FlexiFin) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů o příjmech a výdajích sdělených žalovanou a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalovaná uvedla výdaje na půjčky ve výši 5 000 Kč, výdaje na bydlení 7 000 Kč, dalších nezbytných výdaje 5 000 Kč a ostatních výdaje 1 000 Kč. Příjem žalovaná uvedla ve výši 26 000 Kč. Žalobkyně vycházela také z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované, tj. příjmu doloženého prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, a to ve výši 30 837 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyhodnotila jako dostatečné.9. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.10. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Smlouva byla uzavřena v písemné formě prostřednictvím elektronických prostředků, neboť byly sjednány prostřednictvím internetových stránek žalobkyně (§ 561 odst. 1 o. z.).13. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala platební morálku žalované v dostupných registrech, ohledně příjmů a výdajů vycházela z údajů sdělených žalovanou. Žalovanou uváděné příjmy žalobkyně ověřila. Nedoložila však, zda a jakým způsobem byly ověřovány i výdaje žalované.15. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalované nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet. Při odborné péči poskytovatele by úvěr žalované poskytnut být neměl.16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 11 041,22 Kč (vyplaceno celkem 13 400 Kč a vráceno 2 358,78 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. pokud šlo o úroky, smluvní pokuty a poplatky, soud žalobu zamítl.21. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 1 107 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 384 Kč.23. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 277 Kč.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).