21 C 432/2025-33 — Okresní soud v Karviné

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 007,26 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., (dále „poskytovatel úvěru“) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru 33022608 dne 5. 6. 2023. Na základě této smlouvy byl oprávněn čerpat finanční prostředky až do výše 150 000 Kč. Dále doplnila, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, registru SOLUS a NRKI a centrální evidenci exekucí a porovnáním údajů o jeho příjmech a výdajích. Po kladném vyhodnocení úvěruschopnosti byl žalovaný informován o schválení úvěru a bezhotovostním převodem mu byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 15 617 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou částku v minimálních splátkách po 1 558 Kč splatných v pravidelných měsíčních intervalech. Tyto splátky však nehradil řádně ani včas a na úvěr dosud ničeho nezaplatil. Žalobkyně se stala věřitelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025. Žalovaná částka ve výši 19 007,26 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 15 617 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 890,26 Kč. Žalobkyně dále požadovala příslušenství z dlužné jistiny, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti (tedy ode dne 2. 11. 2023 do zaplacení).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žádné skutečnosti na svoji obranu neuvedl.3. Ze smluvní dokumentace, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru 33022608. Úvěr byl sjednán jako účelový i bezúčelový spotřebitelský úvěr za účelem financování nákupu s možností opakovaného čerpání do výše sjednaného limitu 20 000 Kč. První čerpání úvěru byl sjednáno za účelem úhrady kupní ceny 15 617 Kč na nákup mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 17 138 Kč v měsíčních splátkách včetně pojistného po 1 558 Kč. Roční úroková sazba činila 19,48 %.4. Z výpisu z účtu (čl. 29) soud zjistil, že poskytovatel úvěru , právnická osoba, ., zaplatil na účet prodejce (obchodníka) společnosti , právnická osoba, ., dne 6. 6. 2023 částku 15 617 Kč.5. Žalovaný neplnil sjednané splátky. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze částečné plnění ve výši 0 Kč (rozklad splátek).6. V důsledku prodlení žalovaného původní věřitel odstoupil od smlouvy v dopise ze dne 2. 10. 2023, který byl podán k poštovní přepravě dne 4. 10. 2023.7. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění a doložil její odeslání podacími doklady. (Předžalobní upomínka ze dne 10. 10. 2025, Podací arch ze dne 13. 10. 2025).8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 5. 2025 dále vyplynulo, že pohledávku z úvěrové smlouvy původní věřitel , právnická osoba, ., postoupil žalobkyni. A postoupení pohledávky žalobkyni oznámil původní věřitel žalovanému v dopise ze dne 23. 6. 2025.9. Z listin o posouzení úvěruschopnosti „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru Cofidis“ soud zjistil, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho příjmech a výdajích sdělených žalovaným a nahlédnutím do příslušných registrů. Žalovaný uvedl výdaje pouze na splátky úvěrů ve výši 9 000 Kč (jiné výdaje uvedeny nebyly) a své příjmy ve výši 33 000 Kč. Porovnáním příjmů a výdajů byl žalovaný shledán úvěruschopným.10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho žádost peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Současně se jednalo o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení bylo žalovanému doručeno nejpozději spolu s touto žalobou (§ 1879 o. z.), a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k uplatnění nároku.14. Soud se z úřední povinnosti zabýval rovněž tím, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud přezkoumává i tehdy, bylli úvěr po určitou dobu splácen (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, C755/22, Nárokuj).15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poskytovatel úvěru ověřoval platební morálku žalovaného v dostupných registrech. Žalobkyně však nedoložila, zda a jakým způsobem byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že a úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena důkladně, a úvěr byl poskytnut i přes existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet.16. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná, pokud poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou. Ve znění účinném od 29. 5. 2022 soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu § 87 odst. 2 téhož zákona určí soud na návrh některé ze stran dobu přiměřenou možnostem spotřebitele, pokud mezi stranami vznikne spor o to, jaká tato doba je.17. Nejvyšší soud v souvislosti s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru judikoval, že poskytnutím úvěru bez řádného posouzení úvěruschopnosti vzniká poskytovateli nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny bez smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti odpovídající možnostem spotřebitele; zákonný úrok z prodlení vzniká až s prodlením spotřebitele s vrácením této části jistiny (rozsudek NS ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).18. Tento výklad je podporován i důvodovou zprávou k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2023, č. j. 23 Cdo 101/2023, který zdůraznil, že spotřebitel musí mít možnost vracet jistinu v čase odpovídajícím jeho možnostem a při splácení dle těchto možností se nemůže dostat do prodlení.19. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, neexistuje ujednaná doba splatnosti, a postup podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. speciální. Spotřebitel je proto povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, nikoli ihned.20. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dosud nevrácené jistiny 15 617 Kč (vyplaceno celkem 15 617 Kč a vráceno 0 Kč), a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku, tj. pokud šlo o úroky, smluvní pokuty a poplatky, soud žalobu zamítl.21. A pro případ, že žalovaný tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005).22. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč.23. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 763 Kč, přičemž tato částka představuje 27,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 007,26 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.