21 C 70/2026-32 – Okresní soud v Karviné

1. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , která ji předtím nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , jako právního předchůdce žalobkyně.2. Právní předchůdce , právnická osoba, ., který se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů prostřednictvím webového rozhraní www.tando.cz, uzavřel se žalovaným dne 4. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1968. Uzavření smlouvy proběhlo distančním způsobem, kdy žalovaný po registraci, vyplnění osobních údajů, odsouhlasení smluvní dokumentace a ověření prostřednictvím SMS kódu (04820) projevil vůli být smlouvou vázán. Žalovaný poskytl podklady k posouzení své úvěruschopnosti a nevyvstaly pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem dne 4. 12. 2023 z účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet č. , Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen hradit vždy k 3. dni v měsíci úrok za uplynulé období; jistinu mohl splatit kdykoli. Žalovaný své povinnosti neplnil a byl opakovaně upomínán. Poslední výzvou ze dne 4. 4. 2024 byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 4. 4. 2024, přičemž do prodlení s úhradou celé částky se dostal dne 5. 4. 2024. Následně byl dne 20. 7. 2025 právním zástupcem žalobkyně vyzván k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Žalobkyně uplatňuje pohledávku v celkové výši 14 000 Kč, sestávající z jistiny 10 000 Kč a smluvního úroku za první měsíc ve výši 4 000 Kč splatného nejpozději dne 4. 4. 2024, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 5. 4. 2024 do zaplacení. Vedle toho požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 5. 4. 2024 do 20. 7. 2025, kapitalizovanou ve výši 4 720 Kč, a náhradu nákladů řízení ve výši 7 730 Kč.4. Pro případ, že by nebyla existence smluvního vztahu prokázána, žalobkyně alternativně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč s tvrzením, že tato částka byla žalovanému poukázána na uvedený bankovní účet, a navrhla provedení důkazu dotazem na , právnická osoba, ., zda byla v období od 4. 12. 2023 do 4. 4. 2024 na účet žalovaného č. 436506490227/0100 připsána částka 10 000 Kč a zda je tento účet veden na žalovaného či k němu měl dispoziční oprávnění.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem, soud zjistil, že pohledávka tvrzeně vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1968 byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobkyní , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem, soud zjistil, že tato pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Těmito listinami bylo prokázáno tvrzené právní nástupnictví žalobkyně ve vztahu k uplatňované pohledávce, pokud šlo o identifikovanou pohledávku ze smlouvy o úvěru č. 1968. Součástí smluvní dokumentace byly obchodní podmínky a informace o úvěru.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 1968 ze dne 4. 12. 2023 soud zjistil, že smlouva označuje jako věřitele společnost , právnická osoba, . a jako dlužníka žalovaného. Podle jejího obsahu měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že žalovaný je povinen hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Smlouva byla za žalovaného podepsána verifikačním SMS kódem 04820.8. Z listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. 1968 soud zjistil, že v rámci registrace byly uvedeny údaje o žalovaném, telefonní číslo , tel. číslo, e-mailová adresa, rodné číslo a číslo občanského průkazu. Jako zdroj příjmů bylo uvedeno: důchodce.9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 4. 4. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil zesplatnění celého úvěru ke dni 4. 4. 2024 a vyzval jej k úhradě dlužné částky.10. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyzván k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025.11. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 4. 5. 2026 soud zjistil, že podle výpisu z účtu nebyla na účet č. , č. účtu, dne 4. 12. 2023 ani v následujících dvou pracovních dnech dohledána platba ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem 6312297068. Z téhož sdělení soud dále zjistil, že účet č. , č. účtu, není ani nebyl veden na jméno , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, .12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobě vyhovět nelze. V daném případě bylo zjištěno, že smlouva byla uzavírána elektronicky, žalovaný měl smlouvu podepsat verifikačním kódem zaslaným na SMS. Žalobkyně v řízení nijak nedoložila, že totožnost žalovaného podle rodného čísla a občanského průkazu ověřila, že byla ověřena totožnost žalovaného i jiným způsobem. Za účelem prokázání uzavření smlouvy a vyplacení peněžních prostředků navrhla vyžádat zprávu u příslušné banky. Soud tak učinil. Ze sdělení banky však vyplynulo že (i) platba pod uvedeným variabilním symbolem nebyla dohledána (ii) nejedná se o účet vedený na jméno žalovaného a žalovaný k účtu ani neměl dispoziční oprávnění.13. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že smlouva o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) byla mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným skutečně uzavřena, ani že byly peněžní prostředky žalovanému vyplaceny. Žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Procesní úspěch soud posuzoval včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 1492/2017).15. Žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož však soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal, činí poplatková povinnost žalobkyně podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) částku 1 000 Kč. Soud proto uložil žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč.