24 C 16/2026-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 188 834,38 Kč spolu s kapitalizovaný úrok ve výši 14 193,04 Kč, úrok ve výši 11,5 % ročně z částky 185 508,38 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 932,66 Kč od 22. 10. 2025 do 12. 1. 2026 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 188 834,38 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 8. 11. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kdy před jejím uzavřením byla prověřena úvěruschopnost žalovaného, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 194 129 Kč, žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 961 Kč. V době trvání smluvního vztahu žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku 32 000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 10. 2025. Celková dlužná částka ve výši 188 834,38 Kč sestává z jistiny ve výši 185 508,38 Kč, poplatků ve výši 78 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 148 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v rámci odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu tak, že žalovaný nárok neuznává a navrhl, aby soud přezkoumal úvěrovou smlouvu v rozsahu povinností kladených na poskytovatele úvěru před a v souvislosti s uzavřením smlouvy.3. Podáním ze dne 21. 4. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, čerpání úvěru a procesu uzavření smlouvy.4. K nařízenému jednání se dostavil toliko žalovaný, předvolaný zástupce žalobkyně se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z tvrzení žalovaného, obsahu spisu a provedených důkazů.5. Žalovaný u jednání soudu doplnil svá tvrzení stran uzavření úvěrové smlouvy a načerpání částky 194 129 Kč, když učinil nespornou skutečnost, že takovou částku skutečně od žalobkyně obdržel a že na úvěr dosud uhradil částku 32 000 Kč. Dále tvrdil, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Dále se vyjádřil ke svým majetkovým poměrům, kdy uvedl, že od března 2026 pobírá předčasný hornický důchod ve výši cca 27 000 Kč, hospodaří sám, za bydlení hradí asi 10 000 Kč a 2 300 Kč za plyn a elektřinu, celkem má výdaje 13 000 Kč, na jídlo vynakládá 7 000 Kč měsíčně. Dluh vzniklý z předmětného úvěru by byl schopen splácet splátkami po 3 000 Kč měsíčně.6. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2024 (Smlouva o účelovém úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru), výpisů čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2025 včetně podacího archu ze dne 27. 11. 2025, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 7. 10. 2025 včetně podacího archu ze dne 8. 10. 2025, úvěrových podmínek, úvěrové zprávy, karty klienta ze dne 12. 1. 2026, ověření bonity MLS, výňatku znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne 22. 8. 2024, opisem výpisu proplacení smlouvy, dohledání informací o činnosti klienta, informace o klientech , banka, . ze dne 29. 4. 2026, snímku občanského průkazu žalovaného a oznámení ČSSZ o výplatě důchodu. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.7. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 8. 11. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující žalovanému poskytla účelový úvěr ve výši 194 129 Kč, úrok byl sjednán ve výši 15,62 % ročně, výše měsíční splátky byla sjednána na 3 961 Kč. Ve smlouvě žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnán v , anonymizováno, ., jeho čistá měsíční mzda činí 25 900 Kč. Žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, má střední vzdělání, bydlí v podnájmu, náklady na bydlení činí 10 400 Kč měsíčně, splátky úvěrů činí 3 300 Kč měsíčně a ostatní výdaje 3 000 Kč měsíčně. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smluv bylo jeho právním jednáním. Žalobkyně má k dispozici snímek občanského průkazu žalovaného, který jí byl zaslán v souvislosti s uzavíráním smluv. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s žalobkyní o uzavření smluv a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěrů v souladu se smlouvami prokazatelně došlo.8. Z výpisů čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr č. , hodnota, vyčerpal celkem 194 129 Kč a uhradil celkem 32 000 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 7. 10. 2025, která byla odeslána žalovanému dle podacího archu dne 8. 10. 2025, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 195 482,69 Kč. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu celé dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění ze dne 26. 11. 2025, která byla dle podacího archu odeslána žalovanému dne 27. 11. 2025.9. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o listinu vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. V registru NRKI byl u žalovaného evidován jeden existující splátkový kontrakt měsíční splátkou 2 984 Kč a jeden existující nesplátkový kontrakt. Z listiny však není patrná výše příjmů či výdajů žalovaného ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z karty klienta ze dne 12. 1. 2026 bylo zjištěno, že tyto obsahují údaje, které o svých poměrech uvedl žalovaný v úvěrové smlouvě, a dále výsledky nahlížení do registrů NRKI, JAP PUJCKA, SOLUS, do centrální evidence exekucí a do seznamu neplatných dokladů, přičemž žádná negativní zjištění nejsou uvedena. Z ověření bonity MLS vyplývá, že žalobkyně při výpočtu bonity žalovaného vycházela z výše příjmu, kterou uvedl žalovaný v úvěrové smlouvě, a z výše splátek již poskytnutých úvěrů a výše životního minima.10. Z oznámení ČSSZ o výplatě důchodu ze dne 24. 3. 2026 soud zjistil, že žalovanému od dubna 2026 náleží důchod ve výši 26 838 Kč měsíčně.11. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění. Soud neučinil žádná skutková zjištění ani z předloženého výňatku ze znaleckého posudku, jelikož soudu bylo předloženo pouze 8 stran ze 158, tj. obsah, úvod, výrok a znalecká doložka. Soud však považuje za prokázaná tvrzení žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy žalovaným, jak bylo výše uvedeno.12. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný zaslal žalobkyni snímek svého občanského průkazu. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložených listinách neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.13. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, ze které není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalovaného, a dále potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalovaného na registry dlužníků. Dle soudu měla žalobkyně pečlivěji zkoumat poměry žalovaného. Výše příjmu žalovaného nebyla nijak prokazatelně žalobkyní ověřena, žalobkyně nezjišťovala skutečnou výši pravidelných výdajů žalovaného, vycházela z kusých informací poskytnutých žalovaným a ve výpočtu bonity vycházela toliko z výše životního minima, a ne ze skutečných výdajů žalovaného. Vzhledem k nedostatečným zjištěním ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalovaného má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána řádně.14. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatné, avšak nárok uplatněný v tomto řízení mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví