24 C 174/2025-80 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 64 804 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 57 764 Kč ve výši 12,75 % ročně od 28. 8. 2024 do 9. 10. 2024, částky ve výši 867,74 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 54 388 Kč ve výši 12,75 % ročně od 10. 10. 2024 do 12. 12. 2024 ve výši 1 216 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 51 012 Kč ve výši 12,75 % ročně od 13. 12. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 73,97 % ročně z částky 46 848,44 Kč od 28. 8. 2024 do 20. 9. 2024 ve výši 2 213,28 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 46 848,44 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2024 dosáhne částky 188 179 Kč s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 24. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 376 Kč počínaje měsícem červen 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,97 % ročně. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr od června 2024 přestala řádně splácet, byla v prodlení se zaplacením splátek č. 9, 10, 11, 13, 14. Žalobkyně proto ke dni 26. 8. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná celkem uhradila 14 splátek z plánovaných 48. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 48 905,97 Kč (po odečtení dvou splátek zaplacených žalovanou po zesplatnění), smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 792,95 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 55 439,97 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 5. 2025. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 73,97 % z částky 46 848,44 Kč od 28. 8. 2024 do 20. 9. 2024 a úrok ve výši 14,75 % z částky 46 848,44 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná, ač řádně předvolána se k jednání nařízenému na 30. 3. 2026 nedostavila, stejně tak se nedostavila žalovaná (resp. její právní zástupkyně), soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 5. 2023, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře, z informace pro klienta a hodnocení klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč žalované, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 376 Kč počínaje měsícem červen 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,97 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 24. 5. 2023.4. Z výpisů z registru SOLUS a NRKI a potvrzení o příchozích platbách na účet žalované za období měsíců únor 2023 až květen 2023 soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalované splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 19 000 Kč, který žalované plynul z pracovního poměru u, anonymizováno, , anonymizováno, (byť z předmětných potvrzení o příchozích platbách vyplývá, že průměrný příjem za 2/23 až 5/23 činí 20 000 Kč). Žalobkyně však sice tvrdila, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalované, avšak tyto údaje sdělené žalovanou si nikterak neověřila. Neověřila si ani tak základní údaj, jako je výdaj na bydlení, k čemuž by postačil např. výpis z účtu žalované a nájemní smlouva, když částka 4 915 Kč za kompletní měsíční bydlení se soudu nejeví jako reálná. Za situace, kdy žalovaná uvedla, že je vdaná, si dle názoru soudu měla žalobkyně zjistit i informace o příjmech a výdajích manžela žalované. Ke dni 24. 5. 2023 nebyla žalovaná evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací měla žalovaná evidovány 8 žádostí o úvěr, součet zbývajících částek z úvěrů ve výši 533 699 Kč.5. Z výzev ze dne 23. 7. 2024, 22. 8. 2024 a z oznámení o zesplatnění ze dne 26. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek č. 9, 10, 11, 13, 14, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalované byla dne 7. 5. 2025 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 51 012 Kč s příslušenstvím.7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 50 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 376 Kč počínaje měsícem červen 2023 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 73,97 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byla žalovaná zaměstnána u , anonymizováno, ., kde si měsíčně vydělala kolem 20 000 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalované. Žalobkyně však nikterak neprokázala, z jakých konkrétních plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalované, kdy se v tomto směru spokojila jen s údaji uvedenými žalovanou. Neověřila si ani tak základní údaj, jako je výdaj na bydlení, k čemuž by postačil např. výpis z účtu žalované a nájemní smlouva, když částka 4 915 Kč za kompletní měsíční bydlení uvedená v podkladech žalobkyně se soudu nejeví jako reálná. Jak vyplývá i z výpisu z NRKI, byly v něm evidovány závazky ve výši přesahující 500 000 Kč. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalované řádně nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 50 000 Kč, na které žalovaná uhradila 14 splátek po 3 376 Kč, tj. celkem 47 264 Kč. Žalovaná je tak povinna vyplacenou částku v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni, a to ve lhůtě k plnění stanovené tímto rozsudkem. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny, v daném případě jednotlivých splátek (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).8. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaná soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalované povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).9. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 736 Kč a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při stanovení procesního úspěchu soud vycházel z jistiny a příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku.