24 C 257/2025-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 341 Kč ve výši 12 % ročně od 20. 3. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 7 721,14 Kč, úrok ve výši 68,86 % ročně z částky 50 453,05 Kč od 20. 3. 2025 do 12. 4. 2025 ve výši 2 223,36 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 50 453,05 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 3. 2025 dosáhne částky 230 688 Kč s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 4. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 65 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 005 Kč počínaje měsícem prosinec 2022 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,86 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla ověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a prostřednictvím databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla také ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr od ledna 2025 přestal splácet, celkem uhradil jen 25 splátek z plánovaných 48. Žalobkyně proto ke dni 18. 3. 2025 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se skládala z jistiny po zesplatnění ve výši 58 943,87 Kč, smluvních pokut za prodlení se dvěma splátkami ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 721,14 Kč za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny vypočtené jako 0,1 % z částky 58 943,87 Kč od 20. 3. 2025 do 28. 7. 2025. Dále žalobkyně požadovala příslušenství v podobě sjednaného úroku ve výši 68,86 % z částky 50 453,05 Kč od 20. 3. 2025 do 12. 4. 2025 a úrok ve výši 12 % z částky 50 453,05 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný, ač řádně předvolán se k jednání nařízenému na 8. 4. 2026 nedostavil, soud proto věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022, z oznámení o schválení úvěru se splátkovým kalendářem, z předsmluvního formuláře a z informace pro klienta soud zjistil, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 65 000 Kč žalovanému, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 005 Kč od 12. 12. 2022 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,86 % ročně. Fakt, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 65 000 Kč má soud za prokázaný z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 7. 11. 2022.4. Z výpisů z registru SOLUS a NRKI, z hodnocení klienta a z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného – společností , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně vycházela při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr z průměrného příjmu ve výši 29 158 Kč, který žalovanému plynul z pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, Žalobkyně sice tvrdila, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, uvedla, jaké má výdaje spojené s bydlením, však tyto skutečnosti si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z informací, které jí nejspíše sdělil sám žalovaný, navíc nikterak nezjišťovala, zda žalovaný žije v domácnosti sám či s někým, či zda má nějaké vyživovací povinnosti. Pokud pak žalobkyně kalkuluje s výdaji žalovaného ve výši 8 780 kč, pak tato částka se soudu jeví, jako příliš nízká, nereflektující reálné potřeby běžného člověka. Žalovaný nebyl evidován v databázi SOLUS, v Nebankovním registru klientských informací nebyly o žalovaném zjištěny negativní skutečnosti.5. Z výzev ze dne 12. 2. 2025, 17. 3. 2025 a z oznámení o zesplatnění ze dne 18. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou nejprve 26. a 27. splátky a následně 28. splátky, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila.6. Z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalovanému byla dne 9. 7. 2025 odeslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu vyplývajícího z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 60 341 Kč s příslušenstvím.7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 65 000 Kč, který byl splatný ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 005 Kč od 12. 12. 2022 za úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,86 % ročně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde si měsíčně vydělal kolem 29 158 Kč čistého. Šlo o jediný příjem žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, z jakých plateb vycházela při hodnocení pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, uvedla, jaké má výdaje spojené s bydlením, avšak tyto skutečnosti si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z informací, které jí nejspíše sdělil sám žalovaný, navíc nikterak nezjišťovala, zda žalovaný žije v domácnosti sám či s někým, či zda má nějaké vyživovací povinnosti. Pokud pak žalobkyně kalkuluje s výdaji žalovaného ve výši 8 780 kč, pak tato částka se soudu jeví, jako příliš nízká, nereflektující reálné potřeby běžného člověka. Soud je toho názoru, že žalobkyně skutečné životní náklady žalovaného nezkoumala. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 citovaného zákona. Na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému 65 000 Kč, na které žalovaný uhradil 25 splátek po 4 005 Kč, tj. celkem 100 125 Kč. Neuplatní se zde tedy ani § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona, když žalovaný na předmětný úvěr zaplatil více než kolik mu žalobkyně poskytla. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zcela zamítl.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.