24 C 258/2025-57 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 29. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 772,44 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne 19. 1. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru k účtu č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 36 pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 330 Kč počínaje dnem 15. 3. 2022. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,50 % ročně. Smlouva byla sjednána poté, co žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z bankovních registrů klientských informací i z nebankovních registrů, z insolvenčního rejstříku a dalších. Údaje uvedené žalovaným konfrontovala s údaji získanými z registrů a dále se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného. Protože žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobkyně ke dni 15. 1. 2025 úvěr zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení úvěru. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 21. 2. 2026 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se provedených úhrad. Uvedla, že žalovaný uhradil na jistině částku 85 417,56 Kč, na obchodním úroku částku 16 861,69 Kč, na úroku z prodlení částku 6,53 Kč a na poplatcích částku 4 330 Kč. Celkem tedy žalovaný uhradil 106 615,78 Kč.4. Podáním ze dne 27. 2. 2026 (v záhlaví podání je chybně uvedeno datum 27. 2. 2025) pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že vyhodnotila informace získané především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni a z interní databáze nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. V prohlášení žalovaný uvedl, že jeho příjem z podnikatelské činnosti je ve výši 360 000 Kč ročně. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za 7 měsíců pak ověřila, že jeho průměrný příjem činí 43 552 Kč. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 7 860 Kč. Po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 62,7 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje. Uzavřela, že o schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet vypovídá i to, že uhradil 31 splátek.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 8. 4. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,50 % ročně v 36 měsíčních anuitních splátkách po 3 330 Kč, celkem mělo být uhrazeno 117 770,78 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Žalovaný úvěrovou smlouvy podepsal prostřednictvím aplikace Mobilní banka.7. Z výpisu z účtu ze dne 26. 1. 2022 se podává, že na účet č. , č. účtu, byla vyplacena částka 100 000 Kč dne 19. 1. 2022.8. Z upomínek ze dne 25. 9. 2024, ze dne 10. 10. 2024, ze dne 21. 10. 2024, ze dne 19. 11. 2024, ze dne 17. 1. 2025, ze dne 17. 2. 2025 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek, resp. celého dluhu ze smlouvy o úvěru. O odeslání upomínek žalobkyně nepředložila žádný důkaz.9. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 28. 6. 2021 do 25. 1. 2022 se podává, že se jedná toliko o výpis příchozích transakcí, je zde patrno množství přijatých plateb, ať už vkladů hotovosti přes bankomat či příchozích plateb od různých fyzických osob bez podrobnějšího popisu, počínaje měsícem prosinec 2021 pak žalovanému přicházely platby od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši 11 500 Kč.10. Z výpisu z bankovního a nebankovního registru se podává, že zde není žádný záznam na jméno žalovaného.11. Z návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 17. 1. 2022 se podává, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, má středoškolské vzdělání s maturitou. Žalovaný doložil čestným prohlášením své příjmy z podnikání ve výši 360 000 Kč. Náklady na bydlení uvedl ve výši 3 000 Kč a ostatní výdaje uvedl ve výši 1 000 Kč. Celkové výdaje domácnosti uvedl ve výši 7 860 Kč.12. Předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2025, zaslanou žalovanému dne 27. 3. 2025, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 19 325,24 Kč do 7 dnů ode dne odeslání výzvy.13. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil 106 615,78 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis příchozích transakcí z bankovního účtu žalovaného a výpis z bankovního a nebankovního registru. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena aktivní ani pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho skutečné příjmy a pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své příjmy měl žalovaný doložit žalobkyni na základě čestného prohlášení a své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla už v předvolání k jednání soudem vyzvána, aby pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, doložila, jak konkrétně jeho úvěruschopnost zkoumala, avšak žádné z pohledu soudu relevantní podklady do spisu nezaložila.15. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný však na částku 100 000 Kč již uhradil 106 615,78 Kč, tudíž se na úkor žalobkyně nikterak bezdůvodně neobohatil. Žaloba tak byla v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žádnému účastníku právo na jejich náhradu nepřiznal. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná a procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.