24 C 28/2025-49 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 9. 2024 ve znění jejího částečného zpětvzetí se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 33 584,91 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 663,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 746,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 497,95 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 15 % ročně z částky 16 497,95 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo, po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, dne 16. 8. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to z části (13 640 Kč) v hotovosti a z části (6 360 Kč) zápočtem na předchozí dluh žalovaného vůči žalobkyni. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 41 043 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 286 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,67 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 872 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po 2 737 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5 480 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 8. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to z části (13 640 Kč) v hotovosti a z části (6 360 Kč) zápočtem na předchozí dluh žalovaného vůči žalobkyni, které se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutými poplatky formou 15 měsíčních splátek. Ze smlouvy má soud také za prokázanou skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 13 640 Kč.4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 uzavřenou mezi , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným (příloha č. 1, poř. č. , hodnota, ) byla postoupena na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 4. 2024 odeslaným dne 30. 5. 2024.5. Výzvou ze dne 29. 7. 2024, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě pohledávek do 13. 8. 2024.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).10. Po provedeném dokazování nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ve shora uvedeném smyslu řádně posuzovala schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Karta zákazníka předložená žalobkyní obsahující údaj o příjmu a údaj o odhadovaných měsíčních výdajích sama o sobě neprokazuje skutečné příjmy žalovaného a skutečné výdaje žalovaného na živobytí. I pokud by soud připustil, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala příjmy (z karty zákazníka vyplývá, že měla k dispozici výplatní pásky žalovaného za měsíce červen a červenec 2022), stran skutečných výdajů žalovaného nezkoumala ničeho.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud proto vyhověl žalobě, jen co do žalovaným nevrácené jistiny ve výši 14 520 Kč (20 000 Kč – 5 480 Kč).12. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).13. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.