24 C 44/2026-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 13 540,00 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila že mezi její právním předchůdkyní, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou došlo, po posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, dne 29. 11. 2022 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 840 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 506 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku 834 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 401 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 11. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Dlužná částka uhrazena nebyla.2. Podání ze dne 31. 3. 2026 pak žalobkyně k výzvě soudu doplnila tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že zkoumala veřejně dostupné registry a že jí žalovaný předložil 2 výplatní pásky osvědčující příjem. Žádné konkrétní důkazy potvrzující zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však žalobkyně nepředložila.3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti omluvné žalobkyně. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2022 bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal vrátit i s dohodnutými poplatky formou 52 týdenních splátek.5. Skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč má soud za prokázané z podpisu úvěrové smlouvy žalovaným, která obsahuje kvitanci.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 uzavřenou mezi , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalobkyní bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným (příloha č. 1, str. 14, poř. č. , hodnota, ) byla postoupena na žalobkyni. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 1. 2025 odeslaným dne 21. 11. 2025.7. Výzvou ze dne 16. 1. 2026, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě pohledávek do 31. 1. 2026.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), popř. smlouvy o poskytnutí zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) dále vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebiteli úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.).12. Po provedeném dokazování nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ve shora uvedeném smyslu posuzovala schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil smlouvu o úvěru jako neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Karta zákazníka předložená žalobkyní obsahující údaj o příjmu a údaj o odhadovaných měsíčních výdajích sama o sobě neprokazuje skutečné příjmy žalovaného a skutečné výdaje žalovaného na živobytí.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vzniklo žalobkyni právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobě, co do žalovanou nevrácené jistiny ve výši 7 700 Kč (15 000 Kč – 7 300 Kč).14. Tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu žalovaný soudu ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neposkytl. Není-li doba pro vrácení mezi účastníky nesporná, rozhoduje o ní soud. Okresní soud uložil žalovanému povinnost vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku, když za dané situace je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalovaného v této lhůtě částku uhradit (k době přiměřené možnostem a k splatnosti srov. bod 16 a 17 rozsudku Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, jež lze dohledat na internetových stránkách Nejvyššího soudu).15. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. zamítl, s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z hodnoty předmětu sporu ke dni vyhlášení rozsudku, a to včetně kapitalizovaného příslušenství. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly.