26 C 82/2026-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala se žalobkyně (pod tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, .) po žalovaném zaplacení částky 105 751,22 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z částky 50 322,64 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25197284, kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal úvěr v částce 49 876 Kč v období od 13. 12. 2024 do 4. 6. 2025. Žalovaný na jistinu úvěru uhradil celkem 866,24 Kč. Celková dlužná částka ve výši 105 751,22 Kč sestává z jistiny ve výši 49 011,32 Kč, smluvního úroku ve výši 53 393,60 Kč, poplatků ve výši 785,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 034,98 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25197284 ze dne 13. 12. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy – příjmové transakce na účtu, obecných principů posuzovaní a filozofie společnosti, přílohy – přepisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, upomínky ze dne 22. 9. 2025, předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání, výpisu BankID a sdělení , právnická osoba, . ze dne 21. 4. 2026. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 13. 12. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující se zavázala žalovanému poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 49 400 Kč. Smlouva sice nebyla žalovaným podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byl skutečně žalovaný a že uzavření smlouvy bylo jeho právním jednáním. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného přes jeho bankovní identitu. Je tedy zřejmé, že žalovaný jednal s žalobkyní o uzavření smlouvy a lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaný důkazní listiny nijak nerozporoval a k čerpání úvěru platbou na bankovní účet žalovaného prokazatelně došlo. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 13. 12. 2024 do 4. 6. 2025 poukázala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, celkem částku 49 877,56 Kč s variabilním symbolem 25197284. O úhradu dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících informací uváděných žalovaným: žalovaný žije sám, celkový měsíční příjem žalovaného činí 38 000 Kč, měsíčně vynakládá na splátky úvěrů 16 000 Kč, na bydlení 5 000 Kč, na další nezbytné výdaje 2 000 Kč a na ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Výši měsíčního příjmu žalobkyně ověřila z přehledu příjmových transakcí na účtu, nicméně z této listiny nelze ověřit, zda se skutečně jedná o mzdu žalovaného anebo platby na účet s jiným účelem, případně přeposílání finančních prostředků mezi účty žalovaného či jiných osob.7. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovaným, ale soud má za to, že účastníci jednali o uzavření smlouvy, jelikož žalovaný umožnil žalobkyni svoji identifikaci prostřednictvím bankovní identity. Žalovaný nenamítal, že by obsah smlouvy zachycený v žalobkyní předložené listině neodpovídal obsahu smlouvu, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022.8. Žalobkyně nezjišťovala řádně výši a zdroj pravidelného příjmu žalovaného, kdy se spokojila pouze s přehledem příchozích plateb na účet žalovaného, ze kterého však nelze seznat, zda se jedná o mzdu žalovaného. Pokud se jedná o pravidelné výdaje žalovaného, žalobkyně vůbec nezkoumala jejich skutečnou výši ani strukturu a spokojila se s kusým prohlášením žalovaného a s vlastním výpočtem minimálních, a tedy ne obvyklých, výdajů žalovaného. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalovaného má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Absentují totiž tvrzení žalobkyně o výši plateb poukázaných žalovaným jako splátky úvěru. Soud byl nejen připraven poučit v tomto směru žalobkyni u jednání podle § 118a odst. 1 o. s. ř. (kdy však bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně), ale upozornil na tento nedostatek zástupkyni žalobkyně již v předvolání k jednání. Tato tvrzení mohla být nahrazena odkazem na listinu, např. kompletní výpis z úvěrového účtu či obdobné evidence vedené žalobkyní. Nelze vycházet z tvrzení žalobkyně o součtu plateb žalovaného započtených na jistinu úvěru. Lze totiž důvodně předpokládat, že z platby žalovaného šla na úhradu jistiny zcela nepatrná část poukázaných finančních prostředků. To je patrné např. z předpisu denních splátek. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel, soud však nemůže zjistit celkovou částku uhrazenou žalovaným, která s vysokou mírou pravděpodobnosti mnohonásobně převyšovala částku započtenou žalobkyní na jistinu. Jelikož tedy nelze stanovit výši případného bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 715 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 860 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 3 575 Kč.12. Soud rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku z žaloby. Do základu poplatku se nezapočítává příslušenství žalobou uplatněné pohledávky a příslušenstvím je i úrok. Základem poplatku je tedy částka 52 357,62 Kč (částka 105 751,22 Kč ponížena o úrok ve výši 53 393,60 Kč). Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 2 095 Kč, žalobkyně však uhradila částku 4 231 Kč. Elektronický platební rozkaz však nemohl být vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. b) sazebníku, tj. do částky 2 618 Kč. Žalobkyně však zaplatila 4 231 Kč, a proto soud rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 1 613 Kč.