27 C 400/2025-28 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2025 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 316 289,45 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 10. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných 107 měsíčních splátkách po 5 733 Kč, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 28. 11. 2024 za okamžitě splatný. Žalovaný dluží žalobkyni částku 312 066,90 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 4 222,55 Kč, částku 25 244,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,75 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od 29. 11. 2024 do 14. 7. 2025, částku ve výši 25 088,79 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 30. 11. 2024 do 14. 7. 2025 a dále smluvní úrok 12,75 % p.a. z částky 312 066,90 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,75 % p.a. z částky 312 066,90 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, potvrzení o poskytnutí prostředků, souhrnu sjednání úvěru a žádosti, záznamu žalobce o zaplacených splátkách, prohlášení úvěru za splatný, sazebníku poplatků, VOP, výpisu z úvěrového účtu, předžalobní výzvy včetně podacího archu4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli tohoto dne elektronicky smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 300 000 Kč na konsolidaci v článku 2.2. smlouvy uvedeného úvěru v celkové výši 176 129 Kč a ve zbylé části k volnému použití. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 17,99 % p.a. a poplatky dle ceníku v pravidelných 107 měsíčních splátkách po 5 733 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 8. 2023. V žádosti žalovaný uvedl, že má pracovní smlouvu na dobu určitou od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2024. Jeho příjem činí 20.492,33 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení činí 5 000 Kč měsíčně, jiné výdaje nemá, rovněž nemá jiné úvěry. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla žalobkyní dne 10. 7. 2023 poskytnuta v 2 platbách celkem částka 300 000 Kč (174 384,20 Kč + 125 615,80 Kč). Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za zjištěno, že žalovaný dosud na úvěr uhradil částku 71 804,17 Kč (459 + 5733 + 267,08 + 379,92 + 5733 + 36,28 + 610,72 + 3233,28 + 2499,72 + 495,44 + 151,56 + 1383,44 + 647 + 4349,56 + 40,24 + 5692,76 + 98,76 + 548,24 + 5733 + 3,87 + 25 + 618,13 + 5733 + 107,5 + 539,5 + 5733 + 561,31 + 85,69 + 5733 + 647 + 5733 + 103,18 + 843,82 + 647 + 5733 + 37,35 + 827,82 = 71 804,17 Kč). Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal částku v celkové výši 300 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaný sice měl u žalobkyně běžný účet, z nějž mohla zjistit kreditní i debetní obraty na jeho účtu, avšak tyto žalobkyně blížeji nezkoumala. V žádosti je uvedeno, že má žalovaný pracovní poměr na dobu určitou. Není doložena pracovní smlouva žalovaného, zda tomu tak skutečně je, přičemž skutečnost, zda byl žalovaný zaměstnán jen na dobu či určitou, je v tomto případě nepochybně rovněž důležitá vzhledem k tomu, že smluvní vztah z úvěru měl trvat cca 9 let. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalovaného, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalovaného více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě tvrzeného výpisu z účtu žalovaného. Žalovaná zejm. nezkoumala podrobněji výdaje žalovaného, hlavně. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný kromě smlouvou konsolidovaných úvěrů splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného