27 C 432/2025-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 2. 2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 59 060,27 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 16. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 23 194 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Žalovaný uhradil pouze 7 775,94 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 34 018,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 855,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 390,35 Kč, a úrok a zákonný úrok z prodlení i od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 12. 7. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 37 159 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 7. 2023. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze 18 969,92 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila částku 30 472,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 888,98 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 860,30 Kč, a úrok a zákonný úrok z prodlení i od 18. 2. 2025 do zaplacení. Pohledávky byly ke dni 27. 9. 2023 a 17. 2. 2025 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.3. Podáním ze dne 16. 4. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu zčásti zpět co do:Nárok 1 ze smlouvy č. , hodnota- kapitalizovaného úroku od 17.04.2023 do 27.09.2023 ve výši 366,11 Kč,- úroků ve výši 6,39 % ročně z částky 17.623,48 Kč od 28.09.2023 do zaplacení.Nárok 2 ze smlouvy č. , hodnota- kapitalizovaného úroku od 13.07.2023 do 17.02.2025 ve výši 2.416,16 Kč,- úroků ve výši 6,69 % ročně z částky 25.042,21 Kč od 18.02.2025 do zaplacení.Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil další částku v celkové výši 6 000 Kč. Soud proto usnesením ze dne 10. 6. 2025 řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.4. V podání doručeném soudu dne 30. 1. 2026 vzala žalobkyně žalobu co do další části zpět, a to co do jistiny 3 707,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 17. 2. 2025 ve výši 4 130,49 Kč a kapitalizovaného úroku do 17. 2. 2025 ve výši 1 161,77 Kč. Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že žalovaný po podání žaloby uhradil další částku v celkové výši 9 000 Kč. Soud proto v I. výroku tohoto rozsudku řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Zbylou část nároku projednal a meritorně o něm rozhodl.5. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek, 2x zákaznické karty, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, potvrzení o zaplacení úplaty, přehledu plateb.6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 10. 2021 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 23 194 Kč, a to v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 16. 4. 2023. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je nájemník, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný, má příjem 23 500 Kč, další příjmy domácnosti činí 0 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a odhadované jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Při sepsání karty předložil dohodu 2 výplatní pásky 8/2021 a 9/2021. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 12. 7. 2021 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 37 159 Kč, a to v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 12. 7. 2023. Z karty zákazníka soud zjistil, že v ní žalovaný uvedl, že je spolubydlíci, je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, je zaměstnaný, má příjem 22 900 Kč, další příjmy domácnosti činí 11 000 Kč a na jiné dluhy platí splátky 0 Kč měsíčně a odhadované jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč. Při sepsání karty předložil 2 výplatní pásky 5/2021 a 6/2021. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný uhradil před podáním žaloby na úvěr č. , hodnota, celkem částku 7 775,94 Kč a na úvěr č. , hodnota, celkem částku 18 969,92 Kč a po podání žaloby uhradil na dluh celkem částku 15 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 21. 9. 2023 mezi společností , právnická osoba, postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o úvěru předala žalovanému částku 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že obě smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice dle záznamů v kartách zákazníka vyžádala výplatní pásky jako jediné doklady o příjmech a výdajích a osobních poměrech žalovaného, avšak ani tyto doklady soudu nepředložila. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně nijak nezkoumala příjmovou a hlavně výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:20