27 C 5/2026-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 48 330 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 5. 9. 2024, 16. 9. 2024 a 19. 9. 2024 uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, tedy 12 000 Kč, v sjednaných splátkách. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 8. 1. 2025 zesplatněn. Dluh tvoří jistina 30 000 Kč, úroky 12 000 Kč a smluvní pokuta za prodlení 6 330 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaná byla dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. K jednání nařízenému na den 18. 3. 2026 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, ověřovací platby, dokladu o vyplacení, předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, vyjádření banky na čl. 15 spisu.5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaná jako spotřebitel elektronicky uzavřely smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok). Dle bodu 4.2. V případě prodlení Úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého Úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je Úvěrovaný povinen zaplatit Úvěrujícímu také a) účelně vynaložené náklady, které Úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením Úvěrovaného; b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Úvěrovaný v prodlení. Dle bodu 4.3. Výše účelně vynaložených nákladů podle čl. 4.2, písm. a) je blíže upravena v Sazebníku. Dle bodu 5.1. Úvěrovaný se zavazuje, že splatí Úvěr tak, že smluvní úrok podle čl. 2.1.6 (dále jen „Úrok“) bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši Úroku přirostlého za období od předcházejícího Dne splatnosti, a to vždy ke Dni splatnosti a jistinu splatí Úvěrovaný nejpozději ke dni ukončení této Smlouvy (dále jen „Termín splatnosti“), to vše vždy formou bezhotovostního převodu na Bankovní účet Úvěrujícího. Úvěrovaný vrátí Úvěrujícímu poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této Smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle bodu 6.2. Úvěrující a Úvěrovaný se dohodli, že v případě prodlení Úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený Úrok a veškeré sankce z prodlení podle čl. 4.2.). Ze sdělení banky , právnická osoba, ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla v září 2024 jediným majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, . Z výpisu z účtu žalované a z potvrzení o platbě soud zjistil, že na tento účet bylo odesláno žalobkyní 5 000 Kč dne 4. 9. 2024, 5 000 Kč dne 16. 9. 2024 a 20 000 Kč dne 19. 9. 2024, a to pod VS , var. symbol, tvořeným rodným číslem žalované. Žalovaná při uzavírání smlouvy zaslala žalobkyni kopii občanského průkazu a rodného listu. Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu žalované za období od 22. 12. 2022 do 19. 5. 2023. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a dále že žalovaná předložila výpis z účtu. Soud však na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se jen z výpisu z účtu žalované, navíc v době uzavření smlouvy víc jak rok starého. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nedoložila žalobkyně žádné údaje, nezkoumala prokazatelně náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, vycházela matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (koeficienty) a údajů o výdajích poskytnutých samotnou žalovanou, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a nulové náklady na splátky dalších zápůjček a úvěrů, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Exis