28 C 104/2026-21 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 10 147 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 939,88 Kč za dobu od 29. 11. 2024 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , anonymizováno, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, poukázána jistina úvěru ve výši 7 000 Kč, dne 29. 10. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny 7 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 939,88 Kč a smluvního úroku ve výši 207,12 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k nároku uplatněném žalobou nevyjádřil.3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění, jež jsou závěrem o skutkovém stavu.4. Postoupení pohledávky za žalovaným dle smlouvy č. , Anonymizováno, žalobkyně prokázala dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2025, uzavřenou mezi společností , anonymizováno, . jako postupitelkou a žalobkyní jako postupníkem, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2025, včetně potvrzení o oznámení odeslání žalovanému.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že ve smlouvě je sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , anonymizováno, ., IČO: , IČO, , jako úvěrující poskytne žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 7 000 Kč, na účet č. , č. účtu, . Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 36 % ročně (207,12 Kč), se splatností 30 dnů. Z potvrzení o provedení transakce a výpisu z účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a dne 29. 10. 2024 byla na účet připsána platba ve výši 7 000 Kč, odeslána z účtu majitele , anonymizováno, ., shodné zjištění soud učinil i z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný byl vyzván advokátem zastupujícím žalobkyni k uhrazení dluhu do tří dnů, výzvou odeslanou dne 16. 12. 2025, jak bylo zjištěno z výzvy samé a poštovního podacího lístku.6. Z listiny nadepsané „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “, soud došel k závěru, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tam uvedených údajů, ohledně osobních a majetkových poměrů žalovaného je uveden příjem ve výši 44 458 Kč ze zaměstnání, výdaje celkem 34 440 Kč, z toho měsíční splátky bankovních úvěrů 22 000 Kč, náklady na bydlení 6 400 Kč, ostatní výdaje 6 000 Kč. Jedná se o 7. půjčku v pořadí. Uvedené je vyhodnoceno jako limit zadlužení: 90%.7. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem.8. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka na žalobkyni a oznámila žalovanému postoupení pohledávky, přičemž postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.9. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě, na níž se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, jako poskytovatele úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).10. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.11. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.12. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, a to nejen jeho výši, ale i to, zda se jedná o pravděpodobně dlouhodobě udržitelný příjem. Dále má soud za to, že bylo namístě z příslušných registrů zjistit veškeré další závazky žalovaného ze spotřebitelských úvěrů. Tuto povinnost má poskytovatel spotřebitelského úvěru obecně, a v dané věci její splnění bylo nezbytné s ohledem na žalovaným uváděnou velmi vysokou výši celkového součtu splátek a nízkým disponibilním zůstatkem z příjmu žalovaného po odečtení uvedených životních nákladů.13. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.14. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě neplatné smlouvy žalovanému 7 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 7 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 12. 12. 2025, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek, smluvní úrok), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávky stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 58 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 16 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynalože