28 C 264/2025-90 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby žalované 1/ a žalovanému 2/ byla uložena povinnost platit výživné každému ve výši 3 500 Kč měsíčně na zletilou nezaopatřenou , jméno FO, , a to s účinností tří let zpětně ode dne podání žaloby, a to České republice, na účet Úřadu práce České republiky, s odůvodněním, že žalovaní 1/ a 2/ jsou rodiče , jméno FO, , nar. , datum, , která se soustavně připravuje na budoucí povolání denním studiem na střední škole, a žalobkyně jí vyplácí na základě rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 dávku pěstounské péče, a na žalobkyni tak ze zákona přešlo právo dítěte na placení výživného.2. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou vyjádřila tak, že v předmětném období neměla příjem v dostatečné výši, aby mohla hradit výživné. Bydlí na ubytovně, veškerý měsíční příjem utratí za nezbytné životní náklady. Asi v roce 2020 jí začali strhávat ze mzdy exekuční srážky, ve výši 6 až 7 tisíc měsíčně. Od l1. 11. 2025 do 1. 2. 2026 byla na nemocenské. Na ubytovně nyní platí 9 000 Kč, smlouvu má do srpna, pak je možné, že se platba navýší. Žalovaná uvedla, že je schopna hradit řádné výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně a dlužné výživné v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Z jednotlivých listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Žalovaná je matkou a žalovaný je otcem , jméno FO, , nar. , datum, , která byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. , Anonymizováno, ze dne 30. 7. 2010 svěřena do pěstounské péče babičky , jméno FO, , matce ani otci nebyla stanovena povinnost platit výživné (rozsudek Okresního soudu v Karviné č. j. , Anonymizováno, ).6. Babičce , jméno FO, byl přiznána dávka pěstounské péče - příspěvek na úhradu potřeb dítě, ode dne 1. 1. 2013 (rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v , adresa, , kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 6. 2. 2013, č.j. , Anonymizováno, , rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v , adresa, , kontaktní pracoviště , adresa, ze dne 8. 3. 2023, č.j. , Anonymizováno, ). , jméno FO, byla ve školním roce 2024/2025 žákyní 3. ročníku středního odborného učiliště , právnická osoba, . (potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2024), a z důvodu že v ročníku neprospěla, ve školním roce 2025/2026 opakuje 3. ročník (sdělení , právnická osoba, ze dne 13. 6. 2025, potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2025).7. Příjem a výdělkové možnosti žalované soud zjistil z pracovní smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem , právnická osoba, ze dne 3. 7. 2017, platového výměru ze dne 30. 12. 2024, potvrzení zaměstnavatele o vyplacené mzdě a provedených srážkách za období od srpna 2022. Žalovaná pracuje jako uklízečka, dle platového výměru ze dne 30. 12. 2024 s platovým tarifem 20 180 Kč a osobním příplatkem 1 000 Kč. Průměrný měsíční čistý příjem žalované v období od srpna 2022 do září 2024 činil 19 083 Kč, za měsíce říjen 2024 až září 2025 činil 20 915 Kč, v měsíci září 19 317 Kč, říjnu 20 038 Kč, a listopadu 20 000 Kč, ze mzdy žalované byly prováděny po celou dobu exekuční srážky, naposledy v měsíci srpnu 2025. V období od 25. 11. 2025 do 13. 1. 2026 pobírala žalovaná dávku nemocenského pojištění, celkem 24 056 Kč za celé období (potvrzení o vyplacených dávkách č. l. 84 spisu). Žalovaná pobírá dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na bydlení (rozpis vyplacených dávek č. l. 41 spisu).8. O příjmech a výdělkových možnostech žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce v obdobích od 18. 7. 2022 do 4. 10. 2022, od 20. 12. 2023 do 26. 5. 2023, od 22. 7. 2024 do 25.8.2024, od 5. 6. 2024 do 9. 6. 2024 (sdělení Úřadu práce), jediným zjištěným zaměstnavatelem žalovaného byla společnost , právnická osoba, ., dle potvrzení od toho zaměstnavatele (č. l. 44 – 46 spisu) měl žalovaný příjmy za rok 2024: 54 461 Kč, za rok 2023: 119 820 Kč, v období od 1. 11. do 31. 12. 2022: 19 766 Kč, v období od 1. 1. 2022 do 11. 7. 2022: 8 340 Kč. Od 14. 10. 2024 má žalovaný aktivní živnostenské oprávnění „Přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“ a „Poskytování technických služeb“ (výpis z rejstříku živnostenského podnikání), daňové přiznání k dani z příjmu za rok 2024, 2025, 2026 žalovaný nepodal (sdělení finančního úřadu). Žalovaný pobíral v měsících září až prosinec 2024 příspěvek na bydlení, a v měsících leden až květen 2024 příspěvek na živobytí.9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.10. Žalovaní mají jako rodiče k dceři , jméno FO, vyživovací povinnost podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Je splněna podmínka § 911 o. z., dle kterého lze výživné přiznat, jestliže oprávněný (dítě) není schopen sám se živit, neboť dcera žalovaných se soustavným studiem na střední škole připravuje na budoucí povolání.11. Podle 961 odst. 2 o. z. náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát.12. Jelikož žalobkyně poskytuje dávku pěstounské péče - příspěvek na úhradu potřeb dítě podle § 47f a násl. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „zákon o sociálně-právní ochraně dětí“) přešel nárok na výživné na stát, ve smyslu shora citovaného ustanovení 961 odst. 2 o. z.13. Soud stanovil výši výživného dle kritérií stanovených v § 913 odst. 1 o. z., tedy posuzoval odůvodněné potřeby oprávněné vyplývající zejména z jejího věku a studia na střední škole, a schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalované a žalovaného. Výživné přitom lze přiznat i za dobu zpětně ode dne zahájení řízení v souladu s ustanovením § 922 odst. 1 o. z.14. S ohledem na nízký příjem žalovaných, soud pečlivě vyhodnocoval, jaké jsou skutečné možnosti žalovaných hradit výživné.15. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2173/23 zdůraznil, že při skutečně důvodně nízkém příjmu rodiče je nezbytné, aby soudy určovaly výši výživného obzvlášť pečlivě a citlivě s respektem k lidské důstojnosti, jakož i s úctou ke každé stokoruně. Soudy mají brát v potaz minimálně nutné výdaje povinného rodiče na jeho život, bedlivě přihlížet k sociální situaci povinného rodiče a poměřovat jeho životní úroveň s životní úrovní dětí.16. U žalované došel soud jednoznačně k závěru, že nízký příjem žalované je důvodný ve smyslu uváděného nálezu Ústavního soudu. Žalovaná je v dlouhodobém zaměstnaneckém poměru, její příjem není dostačující k uhrazení bydlení. Soud tak vzal v potaz zjištěné příjmy žalované, její sociální situaci a její tvrzení, že je nyní schopna platit 3 000 Kč měsíčně (včetně nedoplatku dlužného výživného), a stanovil žalované povinnost platit výživné za období od 1. 9. 2025 do 30. 11. 2025 částkou 2 500 Kč měsíčně, jelikož v tomto období se žalované zvýšil příjem, neboť jí již nebyly prováděny exekuční srážky ze mzdy. V předcházejícím období nebylo v možnostech žalované hradit výživné. V období od 1. 12. 2025 do 31. 1. 2026 se příjem žalované snížil následkem onemocnění, žalovaná pobírala toliko dávku nemocenského pojištění, proto soud pro toto období stanovil výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně. Následně žalovaná opět nastoupila do zaměstnání a sama uváděla, že je schopna platit 2 000 Kč, přičemž soud vyšel z předpokládané výše výdělku dle platebního výměru, a proto stanovil výživné s účinnosti od 1. 2. 2026 do budoucna ve výši 2 000 Kč měsíčně. S ohledem na vše výše uvedené pak soud uložil žalované uhradit celkový nedoplatek výživného ve splátkách ve výši 540 Kč, kdy vyšel též z toho, že výživné není plněno přímo dítěti, ale státu, vůči kterému nelze uvažovat o tom, že ho úhrada dlužného výživného ve splátkách uvrhne do nouze, nebo zasáhne v majetkové sféře.17. Při určení výše vyživovací povinnosti žalovaného pak soud musel vyjít ze zjištěného skutkového stavu, zjištěné majetkové poměry žalovaného, do doby získání živnostenského oprávnění a s tím spojené možnosti výdělku, nedávají možnost stanovení povinnosti hradit výživné, neboť žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, jeho výdělky u zaměstnavatele nebyly v dostatečné výši, aby bylo možno vyměřit výživné. Proto žalovanému výživné za dobu od 1. 8. 2022 do 31. 10. 2024 stanoveno nebylo. Naopak za období od získání živnostenského oprávnění i s ohledem na předmět činnosti, má soud za to, že lze vycházet z toho, že žalovaný byl schopen dosahovat alespoň výdělku v takové výši jako žalovaná na pracovní pozici uklízečky, proto soud od 1. 11. 2024 (tj. od měsíce následujícího po měsíci v němž žalovaný získal živnostenské oprávnění) stanovil žalovanému vyživovací povinnost ve výši 2 000 Kč shodně jako žalované. Rovněž u žalovaného soud shledal důvody pro uložení povinnosti k uhrazení nedoplatku dlužného výživného ve splátkách, kdy je zřejmé, že žalovaný nemůže disponovat úsporami (nízký prokázaný výdělek, přiznané dávky státní sociální podpory), a povinnost k uhrazení větší částky najednou by pro něj byla citelným zásahem, kdežto, jak již bylo uvedeno výše, pro stát je dlužná částka zcela marginální