28 C 87/2026-29 – Okresní soud v Karviné

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 493,81 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 955,79 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 392,51 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 29. 9. 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru , označení, č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně odstoupila od smlouvy, pro nehrazení splátek a neuhrazení dluhu ani v dodatečně stanovené lhůtě. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 27 392,51 Kč, dlužné poplatky ve výši 2 500 Kč, pojistné ve výši 601,30 Kč a smluvní úrok z jistiny ve výši 955,79 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.4. Z dílčích skutkových zjištění z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , označení, č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2022, soud zjistil, že ve smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který může žalovaný čerpat průběžně a opakovaně za účelem financování nákupu zboží a/nebo poskytování služeb na základě smlouvy o koupi zboží u smluvního obchodníka (účelová část úvěru) nebo i za sjednaných podmínek neúčelově, disponibilní úvěrový limit je 30 000 Kč. První čerpání bylo přímo ve smlouvě sjednáno ve výši 29 691 Kč, na uhrazení kupní ceny, a žalovaný se zavázal takto čerpanou částku splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 923 Kč, spolu s ročním úrokem ve výši 7,90 %. Dle potvrzení o odchozí platbě byla dne 30. 9. 2022 provedena platba ve výši 29 691 Kč. Z uvedeného má soud za prokázané, že částka 29 691 Kč byla žalovanému dle smlouvy poskytnuta.6. Z přehledu uhrazených splátek ke smlouvě č. , hodnota, , soud zjistil, že žalovaný uhradil 3 525 Kč.7. Žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 1. 6. 2023 oznámila odstoupení od smlouvy a vyzvala jej k okamžitému uhrazení dlužné částky, což bylo zjištěno z předmětného dopisu.8. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 14. 11. 2025, který byl žalovanému odeslán 20. 11. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě, na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele, když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.12. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že byly vyhodnoceny nejen informace získané od žalovaného, ale tyto následně žalobkyně konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází. Výdaje tvrzené žalovaným ověřila žalobkyně na základě vlastních statistických modelů. K tomu jak konkrétně byla vyhodnocena úvěruschopnost žalovaného žalobkyně odkázala na předloženou listinu, zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, ., a v této listině je uvedeno, že žalovaný byl lustrován v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku, registru CRIF, žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný má příjem 23 000 Kč, tvořeného mzdou/platem, náklady na bydlení – nájemné 3 500 Kč, splátky úvěrů 3 658,36 Kč měsíčně a údaje byly ověřeny z příslušných databází a registrů.13. Z provedeného dokazovaní a z tvrzení žalobkyně tak soud došel k závěru, že žalobkyně nikterak neověřovala údaje zásadní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného (příjem a výdaje), navíc v situaci, kdy tvrzené výdaje na bydlení jsou v natolik nízké výši, že neodpovídají ekonomické realitě. Soud vychází z premisy, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže obcházet povinnost zjistit a ověřit skutečné výdaje, zejména výdaje na bydlení, vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Je též nutno trvat na tom, že poskytovatel úvěru musí mít postaveno na jisto výši příjmu spotřebitele a to, že se jedná o pravidelný, stabilní a pravděpodobně trvale udržitelný příjem.14. Uvedené tedy soud vyhodnotil po právní stránce tak, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu.15. Je – li smlouva uzavřená absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26 166 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, po započtení toho, co žalovaný již ža