108 C 322/2021-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 549 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (dále jen původní věřitel), jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 2 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 15. 1. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne [datum]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do podání žaloby v celé výši zaplacen. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 2. Blíže neurčeného data byla vyhotovena smlouva o zápůjčce, v níž je společnost [anonymizována dvě slova] (později [právnická osoba]) označena jako zapůjčitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč se splatností dne 15. 1. 2016, výší poplatku za poskytnutí zápůjčky 549 Kč Smlouva neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy. Na čl. 19 spisu se nachází listina, z níž má soud za prokázáno, že vypadá jako část výpisu z účtu, z níž je patrno, že dne [anonymizováno] neznámého roku byla na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je [právnická osoba] [anonymizováno], poukázána částka 2 000 Kč. Dne 1. 1. 2021 uzavřely společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází pohledávka za žalovaným ve výši 7 006,98 Kč s číslem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. 3. Žalobkyně svůj žalobní nárok opírala o tvrzení, že se stala věřitele pohledávky plynoucí z existence smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou. Žaloba byla zamítnuta z více důvodů. Předně žalobkyně neprokázala, že se stala věřitelem konkrétní žalované pohledávky, neboť ze seznamu postoupených pohledávek nelze ztotožnit žalovanou pohledávku ani číslem smlouvy, ani výší částky. Existence smlouvy o úvěru navíc nebyla v řízení prokázána. Její písemné vyhotovení neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Ani existence bezdůvodného obohacení žalovaného nebyla prokázána, neboť z provedených důkazů není patrno, kdo odeslal částku 2 000 Kč a účet, na který měla být podle žaloby zaslána, není účtem žalovaného. Jedná se přitom o základní skutková tvrzení rozhodná pro posouzení nároku žalobkyně. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila. Zbavila se tak možnosti být soudem poučena jak o nedostatcích a rozporech ve svých skutkových tvrzeních, tak o nedostatcích v důkazní oblasti podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové poučení se dostane pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Žalobkyně tak neunesla břemeno důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.