108 C 349/2021-75 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 6 123 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 16. 1. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 15. 10. 2020 (dále jen " Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 22 500 Kč a žalovaný se, jak vyplývá ze Smlouvy, zavázal zaplatit částku 27 123 Kč spolu s příslušenstvím do 11. 11. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 Kč až 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla jednak povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, a jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 015 Kč, tj. na nesplacené jistiny 6 123 Kč, nesplacené smluvní pokutě 1 742 Kč, na neuhrazené paušální náhradě nákladů na upomínání 150 Kč. Žalovaný je v prodlení a žalobkyně se proto domáhá také zaplacení úroků z prodlení. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 16. 1. 2020 je datována smlouva o úvěru [číslo] v níž [anonymizováno] je označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je vymezení práv a povinností při poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, smlouva není opatřena podpisem ani jedné ze smluvních stran. Dne 15. 10. 2020 je datována smlouva o úvěru [číslo] v níž [anonymizováno] je označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je vymezení práv a povinností při poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 22 500 Kč, smlouva není opatřena podpisem ani jedné ze smluvních stran. Soudu byly předloženy části výpisů z účtu [číslo] neznámého majitele účtu vedeného u [právnická osoba], z nichž je patrno, že na tento účet byla dne 3. 1. 2019 připsána z účtu žalovaného částka 0,11 Kč a v období od 16. 1. 2020 do 10. 3. 2020 byla z postupnými částkami označenými jako půjčka od [anonymizováno] a dodatečná půjčka od [anonymizováno] odeslána na účet žalovaného celkem částka 22 500 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021. 3. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 500 Kč, žalovaný se zavázal jej vrátit a pro případ, že žalovaný nedodrží svůj závazek, stíhá jej povinnost zaplatit smluvní pokutu a paušální náklady vymáhání pohledávky. K prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru však žalobkyně neposkytla soudu žádný důkaz, z něhož by bylo možné mít takovou skutečnost za prokázánu. Smlouva o úvěru není podepsána ani jednou ze smluvních stran a z výše uvedeného výpisu z účtu nelze mít za prokázáno, že žalovaný zaplatil právě [právnická osoba] verifikační platbu a právě [anonymizováno] poté zaslala žalovanému celkem částku 22 500 Kč, neboť není zřejmé, kdo je majitelem účtu, z něhož byly všechny částky poukázány. Skutečnost, že částky tvořící v celku sumu 22 500 Kč byly žalovanému zaslány v období od 16. 1. 2020 do 10. 3. 2020, navíc odporuje tvrzením uvedeným v žalobě o uzavření jedné smlouvy (byť ve znění smlouvy pozdějšího data). Soud proto nemá za prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z níž by žalovanému vznikla konkrétní práva a povinnosti, jejichž splnění se žalobkyně v tomto řízení domáhá. Soud proto žalobu bez dalšího v celém rozsahu zamítl. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Žalobkyně je účastník sporného řízení a leží na ní povinnost skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku tvrdit a prokázat. Pokud pak účastník rozhodné skutečnosti netvrdí, či neprokazuje, nastupuje poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové poučení však soud poskytne pouze a jedině tomu účastníku, který se dostaví k ústnímu jednání soudu, neboť jde o poučovací povinnost, kterou má soud pouze a jedině při ústním jednání. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se však žalobkyně nedostavila a zbavila se tak vlastním jednáním možnosti být poučena o potřebě dalšího dokazování o jím tvrzených skutečnostech. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Ze stejného důvodu jak výše uvedeno nelze žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na účet právního předchůdce žalobkyně, neboť není prokázáno, že se žalovaný bezdůvodně obohatil právě na účet [právnická osoba]. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.