108 C 391/2020-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako postupitelem a [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Smlouva o půjčce byla uzavřená se [právnická osoba], se sídlem [adresa], jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 30. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který měl být splacen dne 28. 5. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovanému bylo přiděleno klientské [číslo]. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 30. 4. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Blíže neurčeného data byla vyhotovena úvěrová smlouva [číslo] v níž jako věřitel je označena [právnická osoba] a jako klient je označen [jméno] [příjmení] s uvedením rodného čísla žalovaného a dalšími identifikačními údaji. Předmětem smlouvy měl být závazek věřitele poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 3 000 Kč s roční zápůjční úrokovou sazbou 285 % a splatností 28 dní, tj. do 28. 5. 2018. Dne 14. 8. 2018 uzavřela [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek blíže specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, mezi nimiž se nachází také pohledávka za žalovaným, u níž je uvedeno rodné číslo žalovaného a číslo smlouvy [číslo]. Dne 18. 11. 2019 bylo vyhotoveno oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému, v němž mu [právnická osoba] oznamuje, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019 byla pohledávka této společnosti postoupena žalobkyni s tím, že se jedná o pohledávku, kterou tato [právnická osoba] 3. Žalobkyně svůj žalobní požadavek založila mimo jiné na tvrzení, že se stala věřitelem pohledávky za žalovaným plynoucí ze smlouvy o úvěru [číslo]. Prokázání této skutečnosti, z níž lze dovodit, že žalovaná je aktivně věcně legitimována k vedení tohoto sporu, je základním předpokladem úspěchu žalobkyně ve sporu. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou pohledávku nabyla od [právnická osoba], avšak již nebylo prokázáno, že [právnická osoba] byla v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávek věřitelem této pohledávky a že od ní tudíž mohla žalobkyně nabýt práva a povinnosti věřitele závazku. Nebyla tak prokázána aktivní legitimace žalobkyně k vedení tohoto sporu a žalobě nebylo možno vyhovět. Pokud účastník rozhodné skutečnosti netvrdí, či neprokazuje, nastupuje poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové poučení však soud poskytne pouze a jedině tomu účastníku, který se dostaví k ústnímu jednání soudu, neboť jde o poučovací povinnost, kterou má soud pouze a jedině při ústním jednání. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se však žalobkyně nedostavila a zbavila se tak vlastním jednáním možnosti být poučena o potřebě dalšího dokazování o jí tvrzených skutečnostech. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neunesla břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.