109 C 219/2021-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 475 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 4. 10. 2019 uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Žalovanému byly poskytnuty prostředky ve výši 3 500 Kč, tento se zavázal uhradit poplatek ve výši 975 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 1 800 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Žalobkyně se také domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč. Pokud by soud nepřiznal nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný uvedl, že si nepamatuje, jakým způsobem si finanční prostředky půjčoval. 3. Danou věc soud posoudil dle ust. § 2395 o.z. a žalobu zamítl, když žalobkyně neprokázala, že by účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu. Žalobkyně předložila listinu nazvanou dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 9. 10. 2019 a smlouvu o zápůjčce ze dne 4. 10. 2019 Tyto listiny však žalovaným nejsou podepsány. Žalobkyně tak neprokázala, že by účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru (popř. zápůjčce) v písemné formě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Pokud by žalovaný podepisoval dokument připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat jednak identitu jednající osoby a jednak integritu, tedy následnou nezměnitelnost, podepsaného dokumentu, přičemž dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Toto však v řízení nebylo prokázáno. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně také řádně nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní (v případě, že by bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru), že před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že pokud soud neshledá nárok žalobkyně jako nárok z titulu uzavření úvěrové smlouvy, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení. Za tímto účelem navrhla, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejichž účtů byly prováděny transakce o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Žalobkyně však neuvedla, na jaké peněžní ústavy soud má učinit dotaz. Pokud by se jednalo o řádně navržený důkaz, žalobkyně musí bankovní ústavy označit číslem účtu a uvést, o který peněžní ústav se jedná. Žalobkyně toto však neučinila, a soud proto takovýto důkaz provádět nemohl. Z výše uvedených důvodů soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.