106 C 256/2022-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou, jenž byla soudu doručena dne 19. 7. 7. 2022, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 381,38 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný smlouvu podepsal 31. 7. 2018 a na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet, uvedený ve smlouvě, úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky ze smlouvy, proto došlo k zesplatnění celého úvěru dne 27. 2. 2019. Žalovaný se dle článku 6.5 smlouvy zavázal pro případ prodlení z neplacení nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Smluvní strany si dohodly, že souhrn všech žalobkyní uplatnění smluvních pokud nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši poskytnuté částky, nevýše však 200 000 Kč. Žalovaný byl platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 10. 2019 zavázán uhradit mj. částky představující smluvní pokuty dle článku 6.1 a 6.5 smlouvy, tedy částky 998 Kč a 3 620,62 Kč. [příjmení] ve výši 3 620,62 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru ve výši 18 571,63 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny do 10. 9. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po datu 10. 9. 2019. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za následující období, tj. od 11. 9. 2019 do 28. 6. 2022, v celkové výši 5 381,38 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 28. 6. 2022, ovšem bezvýsledně. Písemným podáním doručeným soudu dne 30. 8. 2022 žalobkyně dále doplnila, že žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, kdy z dokladů o příjmech činilo, že celkový měsíční čistý příjem žalovaného je 16 000 Kč, celkové měsíční náklady jsou 7 410 Kč. [příjmení] zdroje ke splácení po odečtení 1 000 Kč rezervy jsou 7 590 Kč. Žalovaný byl ověřován v databázích RNKI a [příjmení], doložil žalobkyni [příjmení], pracovní smlouvu, výplatní pásky a informativní výpis z bankovního účtu. Žalobkyně považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za dostačující a žalovanému byl poskytnut sjednaný úvěru. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, jenž se konalo dne 10. 10. 2022, se nedostavil žalovaný, žalobkyně setrvala na podané žalobě v plném rozsahu. Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o tomto skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 31. 7. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na jeho účet ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 24 měsíčními splátkami po 1 638 Kč. Účastníci si sjednali zápůjční úrokovou sazbu ve výši 108,16 %. Žalovaný dne 31. 7. 2018 poskytl žalobkyni informace o svém příjmu ve výši 16 000 Kč ze zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba], dále uvedl své výdaje 3 410 Kč životní minimum, bydlení 2 500 Kč, ostatní náklady 1 500 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů. Doložil žalobkyni kopii OP, výplatní pásku za červen 2018 s příjem 13 913 Kč a za červenec 2018 s příjem 15 964 Kč. Dále poskytl žalobkyni popis pracovního místa s potvrzením zaměstnavatele a informativní výpis z bankovního účtu, dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který byl úvěr vyplacen. Žalobkyně dopisem ze dne 27. 2. 2019 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k plnění. Současně byl žalovaný vyzýván k plnění právním zástupcem žalobkyně dne 28. 6. 2022. Platebním rozkazem ve věci vedené u zdejšího soudu pod č. j. 110 C 257/2019 – 49 byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 20 169 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 10. 9. 2019 do zaplacení, částku 3 620,62 Kč a úrok ve výši 75,6 % ročně z částky 17 994,14 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok od 1. 3. 2019 dosáhne 47 174 Kč. Žalobkyně prověřovala žalovaného v registru [příjmení] a RNKI. Žalobkyně v tomto řízení uplatnila vůči žalovanému částku 5 381,38 Kč, jenž představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 11. 9. 2019 do 28. 6. 2022 z nové dlužné jistiny úvěru. Jedná se tedy o pokračující smluvní pokutu, vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] bodu 6.5 smlouvy. Ve smyslu ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele tomu, zda porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda. Nárok na smluvní pokutu je vázán na porušení smluvní povinnosti. Žalobkyně v řízení tvrdila, že uzavřela dne 31. 8. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, úvěr řádně nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalobkyně má za to, že jí vznikl nárok vyplývající z porušení smluvní povinnosti, tj. smluvní pokutu. Soud ovšem smlouvu, kterou žalobkyně uzavřela s žalovaným, hodnotil jako neplatnou, pro porušení povinnosti před poskytnutím úvěru řádně zkoumat úvěru schopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud soud hodnotí předmětnou smlouvu jako neplatnou, tak žalobkyni nevzniklo právo na přiznání nároku vyplývajícího z porušení neplatné smlouvy včetně nároku na smluvní pokutu. Žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady řízení nevznikly.