108 C 31/2022-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 79 567,21 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 5. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovanou dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 79 567,21 Kč co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, do prodlení se dostala již s úhradou 1. a 2. splátky, když neuhradila žalobkyni ničeho. V důsledku toho žalobkyně využila svého práva a přistoupila k zesplatnění dluhu oznámením, jež odeslal žalované dne 18. 10. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu do 25. 10. 2021 Ani do tohoto data nebyl dluh zaplacen a žalobkyně se proto domáhá svých práv soudní cestou včetně zákonného příslušenství. 2. Ze splátkové dohody ze dne 12. 5. 2021 má soud za prokázáno, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dohodu, kterou žalobkyně sdělila žalované, že nabyla od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 peněžitou pohledávku vůči žalované vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [právnická osoba] Výše pohledávky činí ke dni podpisu dohody 79 567,21 Kč. Žalovaná uznala svůj takto specifikovaný dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázala se jej splatit žalobkyni v 54 pravidelných měsíčních splátkách splatných ve výši a k datům dle sjednaného splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy. 3. Žalobkyně opírala svůj žalobní nárok o tvrzení, že žalovaná uznala žalovanou částku jako svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, zavázala se jej sjednaným způsobem zaplatit, avšak svůj závazek nesplnila. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena splátková dohoda, na základě které žalovaná uznala svůj dluh ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], jako právním předchůdcem žalobkyně, v celkové výši 79 567,21 Kč a zavázala se jej zaplatit žalobkyni sjednaným způsobem. Takto formulované uznání dluhu nemůže vyvolat následky dle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, neboť dluh je řádně specifikován co do výše, nikoli však co do důvodu. Z textu uznání je patrné pouze, že se jedná o dluh ze smlouvy [číslo] (datum uzavření smlouvy není uveden), není však zřejmé, o jaký typ smlouvy se jednalo, z čeho se dluh skládá, čím je tvořena dlužná částka, které se uznání týká. Soud toto uznání vyhodnotil jako neurčité. Za této situace bylo na žalobkyni, aby poskytla soudu další skutková tvrzení a důkazní návrhy k osvědčení a prokázání svého žalobního nároku. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku. Takové poučení však soud poskytuje pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Za této procesní situace má soud za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku a žalobu v celém rozsahu zamítl. 4. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.