108 C 339/2021-63 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 243 Kč s odůvodněním, že žalovaný v uzavřel s žalobkyní dne 9. 5. 2020 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek společnosti žalobkyně [webová adresa]. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce [webová adresa] nebo v mobilní aplikaci, je rámcová smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti. V případě žalovanému na [email] Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele, v případě vyplacení úvěru na bankovní účet, je klient povinen odeslat ověřovací poplatek na bankovní účet společnosti žalobkyně. Po zaslání ověřovacího poplatku tak byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dnem poskytnutí se rozumí den, kdy byla schválená výše úvěru odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet dlužníka, v tomto případě byla částka 10 000 Kč zaslána dne 9. 5. 2020 na číslo účtu uvedené v úvěrové smlouvě: [bankovní účet]. Sjednány byly mezi stranami také další poplatky, smluvní pokuty, případně povinnost k úhradě účelných nákladů žalobkyně. Na úhradu svého závazku ze smlouvy žalovaný zaplatil celkem 6 218 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 8 398 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 437 Kč, úroků v celkové výši 980 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 230 Kč. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se dále domáhá také úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Dne 9. 5. 2020 je datována úvěrová smlouva, v níž žalobkyně je označena jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient. Obsahem smlouvy bylo vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč Smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení úvěrové smlouvy. Žalovaný je majitelem účtu č. [bankovní účet], na který žalobkyně odeslal žalovanému částku 10 000 Kč dne 9. 5. 2020 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z výpisu z účtu žalovaného a opisu výpisu proplacení smlouvy. Žalovaný na úhradu závazků u výše uvedené smlouvy zaplatil žalobkyni částku 6 218 Kč, jak má soud za prokázáno z výpisu čerpání. Dne 18. 6. 2021 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzval k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy do 30 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 6. 2021 Tyto skutečnosti má sodu za prokázány z předžalobní výzvy a podacího archu. 3. Soud dále provedl důkaz formulářem pro standardní informace, splátkovým kalendářem, výzvami, kopií občanského průkazu žalovaného, sazebníkem poplatků žalobkyně. Z těchto důkazů však neučinil s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná relevantní skutková zjištění. 4. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi ní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském, úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako Úvěrová smlouva sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, postrádá však jakýkoliv projev vůle žalovaného, aby mohla být důkazem o vzniku dvoustranného závazku mezi žalovaným a žalobkyní. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalovaného. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, se soud zabýval také otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému na jeho účet částku 10 000 Kč a za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 3 782 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat. Částku 6 218 Kč (představující rovněž jeho bezdůvodné obohacení) žalovaný již žalobkyni zaplatil. Co do částky 7 461 Kč, která představuje nároky žalobkyně založené smlouvou, jejíž existence nebyla prokázána, byla žaloba zamítnuta. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku. Takové poučení však soud poskytuje pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.