108 C 391/2021-83 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 564,90 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 8. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“), Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 10. 2020 (dále jen " Smlouva), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 16 700 Kč a žalovaný se, jak vyplývá ze Smlouvy, zavázal zaplatit částku 19 927 Kč spolu s příslušenstvím do 4. 11. 2020. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli Smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku ve výši 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla jednak povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení a jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 18 942 Kč, tj. na nesplacené jistiny 15 927 Kč, nesplacené smluvní pokutě 2 865 Kč, na neuhrazené paušální náhradě nákladů na upomínání 150 Kč. Žalovaný je v prodlení a žalobkyně se proto domáhá také zaplacení úroků z prodlení. 2. Ze smluv o úvěru má soud za prokázáno, že jako smluvní strany jsou v nich označeny [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient a vymezují výši jistiny, sazbu úroků a další smluvní práva a povinnosti. Nejsou opatřeny podpisem ani jedné ze smluvních stran. Z částí výpisu z účtu [číslo] má soud za prokázáno, že z tohoto účtu byly v době od 7. 8. 2020 do 7. 9. 2020 odesílány různě vysoké částky na účet č. [bankovní účet]. Z dalšího částečného výpisu z účtu má soud za prokázáno, že na účet společnosti [právnická osoba] [bankovní účet] byla dne 27. 2. 2018 poukázána částka 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] označeného názvem [celé jméno žalovaného]. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, jak má soud za prokázáno, ze smlouvy o postoupení pohledávek, části seznamu postoupených případů dle přílohy 7 smlouvy o postoupení a oznámení o postoupení pohledávky. 3. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 700 Kč, žalovaný se zavázal jej vrátit a pro případ, že žalovaný nedodrží svůj závazek, stíhá jej povinnost zaplatit smluvní pokutu a paušální náklady vymáhání pohledávky. K prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru však žalobkyně neposkytla soudu žádný důkaz, z něhož by bylo možné mít takovou skutečnost za prokázánu. Smlouva o úvěru není podepsána ani jednou ze smluvních stran a z výše uvedených výpisů z účtu je sice prokázáno, že žalovaný odeslal [právnická osoba] částku 0,01 Kč, avšak již není prokázáno, že právě tato společnost odeslal právě žalovanému celkem částku 16 700 Kč, neboť jde o výpisy z odlišného účtu, jehož majitel nebyl prokázán a částky byly odeslány na jiné číslo účtu, než z něhož přišla částka 0,01 Kč Ani majitel tohoto odlišného účtu není prokázán. Soud nemá za prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, z níž by žalovanému vznikla práva a povinnosti, jejichž splnění se žalobkyně v tomto řízení dovolává a dále také nemá za prokázáno, že předchůdce žalobkyně odeslal žalovanému jakoukoliv částku. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Žalobkyně je účastník sporného řízení a leží na ní povinnost skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku tvrdit a prokázat. Pokud pak účastník rozhodné skutečnosti netvrdí, či neprokazuje, nastupuje poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové poučení však soud poskytne pouze a jedině tomu účastníku, který se dostaví k ústnímu jednání soudu, neboť jde o poučovací povinnost, kterou má soud pouze a jedině při ústním jednání. K jednání, které bylo ve věci nařízeno, se však žalobkyně nedostavila a zbavila se tak vlastním jednáním možnosti být poučena o potřebě dalšího dokazování o jím tvrzených skutečnostech. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Ze stejného důvodu jak výše uvedeno nelze žalobě vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na účet právního předchůdce žalobkyně, neboť není prokázáno, že se právě žalovaný bezdůvodně obohatil právě na účet [právnická osoba]. 4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.