130 C 365/2021-36 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně stanoveného naposledy rozsudkem zdejšího soudu č. j. 34 P 186/98-80 ze dne 8. 11. 2012 na částku 6 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 12. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že od roku 2012 došlo k výrazné změně poměrů na její straně. Studuje na vysoké škole v [obec]. Za učební pomůcky vydá kolem 4 000 Kč ročně. Do školy dojíždí autem, za benzín utratí 1 000 až 1 300 Kč měsíčně, auto jí půjčuje matka. Žije sama v pronajatém bytě v [obec], náklady spojené s bydlením činí dohromady 9 779 Kč. Na stravu, drogerii, oblečení a volný čas vydá cca 5 000 Kč měsíčně. Na nájemné jí přispívá matka částkou 5 000 Kč měsíčně, zbytek pokryje příspěvkem na bydlení. Vedle toho jí matka platí 1 000 Kč na výživném a pobírá příspěvek na dítě. Výživné od žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně je žalovanému strháváno z důchodu. Matka žije sama v rodinném domě v [obec]. 2. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného. Odůvodnil to tím, že je v insolvenci a nemá vyšší výživné z čeho platit. Dále uvedl, že žije sám v rodinném domě ve [obec] u [obec], který vlastní napůl se svým bratrem. Bratr se na nákladech provozu domu nepodílí, platí pouze část daně z nemovitosti jednou ročně. Žalovaný uvedl, že má pouze příjem ze starobního důchodu, z něhož jsou prováděny srážky. Platí měsíční zálohy na elektřinu, čtvrtletně vyúčtování vody, topí dřevem, má plynový sporák a za tím účelem kupuje plyn v nádobách. Platí si telefon a TV poplatky. Kupuje si léky proti bolesti. 3. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 11. 2012 soud zjistil, že žalovanému byla stanovena povinnost platit tehdy nezletilé žalobkyni výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně, a to za situace, kdy žalobkyně chodila do 9. třídy základní školy, na stravné vydala 600 Kč měsíčně a na cestovné 125 Kč měsíčně, nenavštěvovala placené kroužky, byla zdravá, oblékala se již v dámských velikostech a žila s matkou. Matka tehdy podnikala v oboru zlatnictví s příjmem kolem 8 000 Kč až 10 000 Kč měsíčně, na bydlení vydala 8 400 Kč měsíčně a neměla jinou vyživovací povinnost. Neměla ani jiný příjem, přídavky na děti nepobírala. Žalovaný byl nezaměstnaný, podporu v nezaměstnanosti nepobíral, jeho jediným příjmem byla náhrada za ztrátu na výdělku ve výši cca 21 000 Kč měsíčně. Splácel půjčky kolem 6 000 Kč měsíčně, jinou vyživovací povinnost neměl, bydlel u bývalé manželky v bytě. 4. Z potvrzení VŠB – Technické univerzity [obec], Ekonomické fakulty ze dne 13. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je v akademickém roce 2021 2022 studentkou 1. ročníku navazujícího magisterského studijního programu Ekonomika a management. 5. Ze sdělení Úřadu práce, Krajská pobočka [obec], Kontaktní pracoviště [obec] ze dne 7. 1. 2022 a oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně pobírá dávky státní sociální podpory, a to přídavky na dítě a příspěvek na bydlení. V rozhodné době od prosince 2021 činí přídavky na dítě 880 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 4 789 Kč měsíčně. 6. Z evidenčních listů vystavených [právnická osoba] platného od 1. 4.2021 a od 1. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně užívá na základě nájemní smlouvy byt v [obec]. Nájem je sjednán do 31. 12. 2022 [ulice] předpis nájemného a záloh na služby činil od 1. 4. 2021 do 31. 12. 2021 celkem 8 830 Kč měsíčně, od 1. 1. 2022 činí 9 050 Kč měsíčně. 7. Z platebních dokladů SIPO soud zjistil, že v říjnu, listopadu a prosinci 2021 platila žalobkyně na nákladech spojených s bydlením celkem 9 959 Kč, v lednu 2022 zaplatila 10 179 Kč. 8. Z ceníku Integrovaného dopravního systému Moravskoslezského kraje ODIS soud zjistil, že zlevněná jízdenka pro žáky a studenty ve věku od 15 do 26 let stojí u tarifní oblasti [obec] XXL ([obec] a okolí) 870 Kč na pět měsíců a 1 770 Kč na rok, u tarifní oblasti Město Havířov 306 Kč na pět měsíců a u tarifní oblasti Region (kam spadá [obec]) 270 Kč na pět měsíců. 9. Z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku Krajského soudu v Ostravě soud zjistil, že dne 2. 5. 2021 bylo v řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] vydáno usnesení o úpadku žalovaného spojené s povolením oddlužení. Počínaje prosincem 2021 bylo [obec] správě sociálního zabezpečení uloženo provádět srážky z důchodu žalovaného a tyto zasílat insolvenčnímu správci. 10. Ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 11 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný pobírá v roce 2022 starobní důchod ve výši 20 938 Kč měsíčně, z něhož jsou prováděny srážky ve výši 8 620 Kč měsíčně. 11. Z dokladů předložených žalovaným soud zjistil, že žalovaný se v srpnu 2021 přihlásil do evidence plátců TV poplatku, který činí 135 Kč měsíčně. Z dobu od 20. 12. 2021 do 19. 1. 2022 zaplatil za telefonní služby 363,51 Kč, což je dle jeho tvrzení pravidelná výše jeho měsíční platby. Za dobu od 11. 8. 2021 do 8. 11. 2021 mu bylo vyúčtováno vodné ve výši 862 Kč. V lednu 2022 nakoupil palivové dříví za cenu ve výši 3 630 Kč, kdy se dle jeho tvrzení jedná o topivo na 2 měsíce. Dále zaplatil zálohu na elektřinu ve výši 3 000 Kč a nakoupil krmivo pro psa za 1 398 Kč. Dle tvrzení žalovaného, kterému soud uvěřil, kupuje žalovaný pro účely vaření jednou za dva měsíce plyn za 500 Kč. V lednu byl žalovanému [příjmení] správou sociálního zabezpečení vyplacen doplatek důchodu ve výši 12 318 Kč. 12. Dle ust. § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle ust. § 911 téhož zákona lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1, 2 téhož zákona jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Přitom je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dle ust. § 915 odst. 1 téhož zákona má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle ust. § 163 o. s. ř. je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek a splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Totéž platí dle ust. § 167 odst. 2 téhož zákona, má-li rozhodnutí formu usnesení. 13. Naposledy soud rozhodl o výživném za stavu, kdy žalobkyně navštěvovala základní školu, žila společně s matkou, na stravném spotřebovala měsíčně 600 Kč a na cestovném 125 Kč měsíčně. Žalovaný tehdy pobíral náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 21 000 Kč, splácel půjčky částkou ve výši cca 6 000 Kč měsíčně a bydlel u bývalé manželky. Matka, ani žalovaný neměli jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni. 14. Na straně žalobkyně má soud za prokázáno, že žalobkyně studuje vysokou školu v [obec], bydlí sama v nájemním bytě v [obec], do školy dojíždí několikrát týdně autem. Výdaje žalobkyně na bydlení činí cca 10 000 Kč měsíčně, z toho část ve výši 4 789 Kč pokryje příspěvek na bydlení, zbytek hradí matka žalobkyně. Dále má žalobkyně pro svou potřebu výživné od matky ve výši 1 000 Kč měsíčně, výživné od žalovaného ve výši 4 000 Kč měsíčně a příspěvek na dítě ve výši 880 Kč měsíčně. Jak žalobkyně uvedla, v nájemním bytě v [obec] bydlí sama z důvodu studia na vysoké škole v [obec], neboť z [obec], kde žije sama v rodinném domě její matka, je špatné spojení. Žalobkyně by musela dojíždět přes [obec] s dalším přestupem v [obec]. Pro dojíždění do školy žalobkyně užívá osobní automobil matky, aby nemusela jezdit hromadnou dopravou, kde hrozí větší riziko nákazy [anonymizováno] Covid-19. V souvislosti s dojížděním tak žalobkyně vynaloží na benzín až 1 300 Kč měsíčně, jak tvrdila. V případě, že by žalobkyně využívala k cestám do školy hromadnou dopravu, činily by její výdaje za použití odiskarty se studentskými slevami při přepočtu na měsíce 209 Kč měsíčně za předpokladu, že by jezdila z [obec] do [obec], a 263 Kč měsíčně za předpokladu, že by jezdila z [obec] do [obec]. 15. Ve vtahu k žalovanému bylo prokázáno, že jeho příjmová stránka se v zásadě nezměnila. V době posledního rozhodování soudu měl žalovaný čistý měsíční příjem z náhrady za ztrátu na výdělku ve výši cca 21 000 Kč, ve stejné výši mu byl pro rok 2022 přiznán starobní důchod. Z toho jsou však prováděny srážky, a to jednak výživného pro žalobkyni, jednak k uspokojení věřitelů žalovaného, neboť žalovaný je od května 2021 v úpadku. Celkové srážky z důchodu žalovaného činí 8 620 Kč, je mu tedy vyplácen důchod ve výši 12 318 Kč. Žalovaný bydlí sám v domě, který vlastní napůl se svým bratrem, a hradí běžné výdaje spojené s provozem domu a bydlením, které po přepočtení na měsíce činí cca 5 000 Kč měsíčně. To jsou výdaje, které žalovaný v době, kdy bylo o výživném naposledy rozhodováno, neměl. Po provedení srážek a úhr