109 C 167/2023-72 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 16 944,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 776,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 380,01 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 944,29 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 22,99 % ročně z částky 13 999,29 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 29. 4. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty. Žalované byl schválen úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč. Žalovaná po dobu trvání úvěrové smlouvy načerpala celkem peněžní prostředky ve výši 81 643,25 Kč a uhradila částku 87 495,71 Kč. Žalovaná však dle smlouvy nehradila sjednané splátky řádně a včas, dostala se do prodlení, smlouva byla ukončena. Žalovaná tak dluží na jistině 13 999,29 Kč, na poplatcích 2 975 Kč, na kapitalizovaných úrocích z úvěru 1 380,01 Kč a kapitalizovaných úrocích z prodlení 776,86 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] sděluje žalované, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 29. 4. 2016 soud z jistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely výše uvedenou smlouvu. 5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky a oznámením o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 o. z. a § 1882 odst. 2 o. z. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně zkoumala solventnost žalované. Žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je nutno k výše uvedenému doplnit tvrzení a navrhnout důkazy. Žalobkyně navrhla, aby jí byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazů. Soud rozhodl, že žalobkyni lhůtu neposkytuje vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o tvrzení a důkazy, které mají být již obsahem žaloby, v obdobných sporech je žalobkyně opakovaně poučována, nejedná se tedy o tvrzení, která by byla nutno doplňovat teprve v návaznosti na průběh řízení. Jelikož proti usnesení o vedení řízení není odvolání přípustné, soud v řízení dále pokračoval. Žalobkyně tvrzení nedoplnila, důkazy nenavrhla. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je tak smlouva o úvěru neplatná. Soud může ještě poukázat na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 AS 30/2015, zejména bod 26, ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soud mohl nárok žalobkyně posoudit jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Na základě výzvy soudu však bylo doplněno tvrzení, že po dobu trvání úvěrové smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 81 643,25 Kč a žalovaná uhradila částku 87 495,71 Kč. Žalovaná tak uhradila částku vyšší, než ke které by byla zavázána k úhradě ze strany soudu. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.