109 C 200/2022-71 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 22 295,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 305,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 658,84 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 057,66 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 29 % ročně z částky 14 057,66 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 7. 12. 2018 uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 22 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřovala solventnost žalovaného. Žalovaný však nehradil řádně a včas, kdy celkově ze zapůjčené částky uhradil 16 700 Kč, i když se zavázal kromě částky 22 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně uhradit na všech poplatcích 19 017 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 658,84 Kč je vypočten z částky 14 057,66 Kč od 1. 2. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši úroku 29 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 305,39 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 057,66 kč od 19. 6. 2019 do 18. 12. 2020. 2. Opatrovník žalovaného navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal nedostatek aktivní legitimace, když ze smlouvy o postoupení pohledávek není jasné, které pohledávky byly postoupeny. Dále není zřejmé, že žalovaný rozuměl psanému textu smlouvy, když je cizinec. Opatrovník žalovaného také namítal nedostatečné zkoumání solventnosti žalovaného. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli výše uvedenou smlouvu, žalovanému bylo poskytnuto 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zároveň uhradit úrok ve výši 3 935 Kč, poplatek za zpracování administrativní činnosti 8 596 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 6 486 Kč. Celková částka 41 017 Kč měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, poslední splátka měla činit 661 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne 7. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, bydlí jako nájemce, je zaměstnán jako dělník ve [obec], jeho příjem činí 16 000 Kč. Další příjmy domácnosti činí 34 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny na 4 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, postoupené pohledávky jsou pak uvedeny v příloze smlouvy, přičemž pod pořadovým [číslo] čísla smlouvy [číslo] je uvedena pohledávka za žalovaným. 6. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník. V seznamu postoupených pohledávek pod [číslo] je uvedena smlouva, která se shoduje s číslem smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Toto prokazovala listinou ze dne 17. 12. 2018 - smlouvou o zápůjčce, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný. Žalobkyně však řádně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze tvrdila, že solventnost prověřována byla. K prokázání zkoumání solventnosti byla navržena jako důkaz zákaznická karta ze dne 7. 12. 2018. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně pátrala sama v různých registrech např. v insolvenčním rejstříku, v rejstříku vedených exekucí, prověřovala, zda žalovaný případně splácí své závazky, což lze zjistit v jiných rejstřících např. SOLUS apod. I ze samotné zákaznické karty vyplývá, že úvěruschopnost řádně být zkoumána nemohla. U žalovaného je uvedeno, že má odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč, což v roce 2018 je zcela nepravděpodobné, aby tato částka pokryla veškeré životní náklady žalovaného jako jsou výdaje na bydlení, energie, dojíždění do zaměstnání, stravu apod. Pokud jde o položku příjmů, je uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 16 000 Kč a následně je uvedeno, že další příjmy domácnosti činí 34 000 Kč, přičemž z ničeho nevyplývá, o jaké další příjmy se má jednat, když žalovaný má být svobodný. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostalo 22 000 Kč, tento uhradil částku 16 700 Kč, což vyplývá z platební bilance, proto soud zavázal žalovaného k vydání rozdílu vel výši 5 300 Kč. Soud se nadále nezabýval otázkou, zda žalovaný jako cizinec porozuměl smlouvě, když bylo již konstatováno, že smlouva je neplatná a nebyly zde námitky, že finanční částka 22 000 Kč se nedostala do dispozice žalovaného. Pokud jde o splatnost dluhu nelze vycházet z žádných ujednání smlouvy, která je neplatná. Soud nemohl splatnost dluhu žalovaného stanovit ani podle výzev k úhradě dluhu, které byly žalovanému zasílány, jelikož tyto dle podacího lístku byly zaslány 25. 1. 2021, 20. 10. 2021. Ze sdělení ředitelství služeb cizinecké policie bylo zjištěno, že pobyt žalovanému na území ČR byl zrušen k 1. 6. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by po tomto datu se žalovaný na nějaké adrese v České republice zdržoval. Proto se žádné výzvy k úhradě dluhu nemohly dostat do dispozice žalovaného. Soud proto za výzvu k úhradě považuje žalobu, která byla doručena 20. 3. 2023 dle ustanovení § 1959 písm. e) o. z. je žalovaný povinen plnit 27. 3. 2023, dnem následujícím se dostává do prodlení. Žalobkyně se domáhala úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně a jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh, přiznat úroky ve výši ke dni prodlení, byla přiznána tato výše. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnějšímu žalovanému byla přiznána poměrná část nákladů řízení. Soud přihlížel i k příslušenství žalované částky do dne vyhlášení rozhodnutí. Bylo vycházeno z toho, že ke dni vyhlášení rozhodnutí je žalováno 22 295,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 305,39 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 958,84 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 057,66 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 5. 2023 ve výši 9,75 % činí 3 113 Kč, úrok 29 % ročně z částky 14 057,66 Kč od 19. 12. 2020 do 17. 5. 2023 činí 9 828,8 Kč. Při sečtení těchto částek činí žalovaná částka 41 201,25 Kč. Žalobkyně měla úspěch v částce 5 300 Kč a částce 72 Kč jako úroku z prodlení z částky 5 300 Kč od přiznaného data 28. 3. 2023 do vyhlášení 17. 5. 2023. Žalovaný měl větší procesní úspěch 87 % z celkové částky, 13 % neúspěch. Proto na nákladech řízení byla žalobkyně zavázána uhradit 74 % z celkových nákladů řízení, které vzhledem k tomu, že žalovanému byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, budou určeny samostatným usnesením.