109 C 33/2023-73 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 1 152,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 152,83 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 11 987,65 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 462,15 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 987,65 Kč od 25. 6. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok 29 % ročně z částky 10 187,65 Kč od 8. 10. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12. 10. 2017 smlouvu o bankovních produktech a službách. Účastníci si sjednali poskytování kontokorentního úvěru flexicredit. Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet se žalovaná dostala do nepovoleného záporného zůstatku. Nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu činil 1 152,83 Kč. Tato pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 převedena na žalobkyni. Dále společnost [právnická osoba] a žalovaná dne 12. 10. 2017 uzavřely smlouvu o bankovních produktech a službách, nedílnou součástí byly také dispozice ke kontokorentnímu úvěru. V souladu se smlouvou a dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši 7 000 Kč. Žalovaná porušila závazky ze smlouvy zejména tím, že překročila povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. [příjmení] proto využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 10 187,65 Kč převedla na nově otevřený úvěrový účet. Dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně a včas splacena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny úvěru 10 187,65 Kč, poplatku a smluvní pokuty ve výši 1 800 kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 465,15 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 12, 10. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřely výše uvedenou smlouvu. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 10. 11. 2020 soud zjistil, že žalované byl otevřen běžný účet pod číslem [bankovní účet], zároveň k tomuto běžnému účtu byl sjednán flexicredit, kdy výše povoleného limitu 7 000 Kč byla žalované povolena od 12. 10. 2017. Žalované byla vydána debetní karta. 4. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 8. 10. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] oznamuje žalované, že dluh na úvěrovém účtu ke dni 7. 10. 2021 č. [bankovní účet] činí 11 987,65 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Dle přiloženého seznamu postoupených pohledávek byly na žalobkyni postoupeny také pohledávky za žalovanou. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvy o úvěru. Toto tvrzení prokazovala listinami, a to smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne 12. 10. 2017 a dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 10. 11. 2020. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalobkyně však netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně prověřovala solventnost žalované. Žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o shora uvedeném, tvrzení ani důkazní návrhy však nedoplnila. Proto je smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud mohl nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení, kolik žalovaná celkově z titulu smlouvy o úvěru načerpala finančních prostředků a jakou celkovou částku ze stejného titulu žalovaná uhradila. O sdělení výše uvedeného byla žalobkyně urgována. Následně žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy převést v případě překročení povoleného limitu nebo nedodržení měsíčního kreditního příjmu debetní zůstatek z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet. Na úvěrový účet byla převedena tak částka 10 187,65 Kč a z tohoto žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně však opětovně nesdělila požadované údaje, tedy nedoplnila tvrzení, jakou částku žalovaná z titulu smluv o úvěru celkově načerpala a celkově uhradila. Nejedná se o úvěrový účet, jak jej nazývala právní předchůdkyně žalobkyně, který byl následně vytvořen, ale jedná se o částky, které žalovaná čerpala z titulu smluv o úvěrech, které byly uzavřeny dne 12. 10. 2017 a především 10. 11. 2020. Ani po poučení u jednání žalobkyně pak tvrzení nedoplnila. Soud tak nemohl dospět k závěru, zda a o jakou částku se žalovaná skutečně obohatila. Proto soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.