111 C 345/2022-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2022 domáhal se žalobce zrušení své vyživovací povinnosti k žalovanému ve výši 2 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2022 nadále s odůvodněním, že žalovaný od uvedeného data již nestuduje. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Učinil nesporné, že studium ukončil k 20. 6. 2022. Zaměstnání si však dosud nesjednal a je evidován na úřadu práce. Výživné od žalobce potřebuje, přičemž žalobce se o dohodu o výživném s žalovaným ani nepokusil. 3. Prvního jednání konaného dne 24. 1. 2023 se žalovaný nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a to z adresy faktického pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], na které dne 22. 11. 2022 osobně převzal žalobu a výzvu k vyjádření ve věci. Z adresy evidovaného trvalého pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] se poštovní zásilky v průběhu řízení vrátily s poznámkou o absenci domovní schránky. Žalovaný svým jednáním tedy označil adresu pro doručování, kterou byla [ulice a číslo], [PSČ] [obec] [část obce], volbu následně zcela výslovně potvrdil i vyjádřením ze dne 2. 2. 2023 zapsaném v úředním záznamu založeném ve spise. Na takto označenou adresu mu bylo ke dni 2. 1. 2023 vykázáno doručení předvolání k prvnímu jednání náhradní formou doručení v souladu s § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Po provedeném dokazování soud z hlediska skutkového stavu učinil závěr, že naposledy bylo o vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému jako otce k dítěti rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 1. 2020 s právní mocí ke dni 26. 2. 2020 tak, že žalobci byla zvýšena jeho povinnost platit výživné žalovanému na částku 2 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2020 a zaplatit dlužné výživné ve výši 250 Kč. Rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, tato se kromě žalovaného týkala i bratra [jméno], narozeného ve [anonymizována dvě slova] [datum], na něhož se žalobce zavázal platit od stejné doby výživné rovněž ve výši 2 000 Kč měsíčně. U obou synů šlo o navýšení výživného z předchozí soudní úpravy v rozsudku ze dne 9. 5. 2018, které činilo částku 1 750 Kč měsíčně pro každého. V době posledního rozhodování o výživném byl žalovaný studentem [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], obor [anonymizováno]. Jeho bratr studoval střední školu v [anonymizována dvě slova]. Oba byli zdraví a měli potřeby přiměřené věku. Žili s matkou [jméno] [příjmení], narozenou [datum], v podnájemním bytě 3+1, kde matka platila nájem ve výši 9 440 Kč měsíčně a její průměrná čistá měsíční mzda ze zaměstnání činila částku 14 310 Kč, pobírala dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi. Žalobce byl ženatý s [jméno] [příjmení], spolu měli další dítě [jméno] [příjmení], narozenou [datum], bydleli v rodinném domě v původním výlučném vlastnictví žalobce, dohodou o rozšíření společného jmění manželů ze dne 26. 2. 2018 se ovšem nemovitost stala součástí společného jmění manželů. Od 17. 10. 2019 pobíral žalobce [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ve výši 9 500 Kč měsíčně. Manželka žalobce vykázala za rok 2018 základ daně ve výši 241 200 Kč. K příjmům manželky žalobce soud v době posledního rozhodnutí o výživném pro žalované přihlížel. Žalobce dle zprávy své praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 7. 12. 2022 není zdravotně způsobilý vykonávat souvislou pracovní činnost v zaměstnaneckém poměru ani jako OSVČ, trpí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Z výučního listu bylo zjištěno, že žalovaný úspěšně ukončil ke dni 20. 6. 2022 program středního vzdělání v oboru [anonymizováno] na [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. V době od 1. 9. 2022 je ve své první evidenci na úřadu práce bez nároku na dávky v nezaměstnanosti. Dle zprávy Úřadu práce v [obec] ze dne 3. 1. 2023 byly žalovanému vydány doporučenky k celkem devíti potencionálním zaměstnavatelům, byly dány k datu 14. 9. 2022 (tři zaměstnavatelé), k datu 17. 10. 2022 (tři zaměstnavatelé) a k datu 22. 11. 2022 (tři zaměstnavatelé), k přijetí nedošlo u žádného, důvod nepřijetí ve zprávě uveden nebyl. Žalovanému byl v době od ledna do dubna 2022 vyplácen příspěvek na dítě ve výši 880 Kč měsíčně. Dle vlastního tvrzení žalovaný žije nadále u matky a zaměstnání si intenzivně hledá. 5. Právně byla věc hodnocena dle § 910 odst. 1, § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V projednávané věci žalovaný studium střední školy završil úspěšnou závěrečnou zkouškou a byl mu vydán výuční list ve studovaném oboru. Tímto ukončil přípravu na budoucí povolání studiem. Jelikož zletilý jedinec by měl být zásadně schopen se postarat sám o sebe a důvod pro zachování vyživovací povinnosti ze strany povinné osoby by proto měl být odůvodněn konkrétními okolnostmi daného případu (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/2014), bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno, neboť v dané věci nevyšly najevo žádné okolnosti, které by zachování vyživovací povinnosti žalobce jako rodiče vůči žalovanému potvrzovaly. Stav, kdy žalovaný je stále evidovaný jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, není okolností rozhodnou pro úvahu o dalším trvání vyživovací povinnosti obou rodičů k němu. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože žalobce se svého nároku výslovně vzdal.