5 C 32/2021-112 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 a změněnou se souhlasem soudu podáním ze dne 4. 5. 2021 a u jednání dne 4. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 2 532 062 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 2 532 062 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 21. 2. 2003 uzavřela se žalovanou kupní smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene, kterou žalovaná prodala žalobkyni průmyslový objekt postavený na pozemku p.č.st. , Anonymizováno, a pozemek p.č.st. , Anonymizováno, , to vše v k.ú. , adresa, , za kupní cenu 2 200 000 Kč. V souvislosti s uzavřením kupní smlouvy uzavřela žalobkyně se žalovanou dne 22. 5. 2003 smlouvu o zabezpečení služeb týkajících se zejména součinnosti při odběru elektrické energie, plynu a vody. Tato smlouva byla nahrazena smlouvou o dodávce a zajištění služeb ze dne 1. 2. 2007 a následně smlouvou o zajištění služeb ze dne 13. 3. 2009, kterou se žalovaná zavázala zajistit službu dodávky elektrické energie, zejména umožnit žalobkyni odběr elektrické energie přes podružný elektroměr umístěný v objektu žalované (rozvodna). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Pokud přitom kterákoliv ze smluvních stran neoznámí písemně nejméně dva měsíce před skončením doby trvání smlouvy, že nemá zájem na pokračování smluvní spolupráce, prodloužila se doba trvání smlouvy automaticky vždy o dalších 12 měsíců. Zatímco v žalobě žalobkyně tvrdila, že dne 29. 10. 2015 doručila žalovaná žalobkyni dopis o ukončení spolupráce na základě smlouvy ke dni 31. 12. 2015 a dne 1. 1. 2016 odpojila žalovaná žalobkyni od dodávek všech energií a vody, pak ve změně žaloby ze dne 4. 5. 2021 žalobkyně tvrdila, že dne 1. 1. 2016 došlo ze strany žalované k protiprávnímu jednání v tom směru, že odpojila žalobkyni od dodávek elektrické energie. O odpojení dodávek byl sepsán písemný protokol, který za žalobkyni podepsal jednatel. Odpojením od dodávek elektrické energie se žalobkyně dostala do svízelné situace, neboť v důsledku tohoto porušení smluvní povinnosti ze strany žalované byla žalobkyně nucena si najít náhradní zdroje elektrické energie, plynu a vody. Dle přesvědčení žalobkyně je smlouva o zajištění služeb dosud platná a účinná a povinnost žalované poskytovat elektrickou energii žalobkyní dosud trvá. Tím, že žalovaná elektrickou energii žalobkyni neposkytuje, jedná v rozporu s předmětnou smlouvou a způsobuje tak žalobkyni škodu. Škoda spočívá v rozdílu mezi cenou „levné elektrické energie“ z veřejné sítě na straně jedné a cenou „drahé“ elektrické energie vyrobené prostřednictvím mobilních generátorů na straně druhé. Tento rozdíl činí za rok 2018 celkem 2 448 462 Kč. Škoda dále spočívá v nákladech za celkem , hodnota, dodávek topného oleje , Anonymizováno, ve výši 83 600 Kč. Celková škoda tak činí 2 532 062 Kč. I pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaná nebyla povinna poskytovat žalobkyni elektrickou energii dle smlouvy o zajištění služeb, žalobkyně jako další důvod odůvodňující přiznání náhrady škody uvádí, že její „odstřižení“ od dodávek energie bylo navíc i v rozporu se zásadou poctivosti v právním styku a s dobrými mravy. Žalované totiž muselo být zřejmé, že při takovém zásahu (odpojení od dodávek elektřiny) bude žalobkyně jen velice obtížně schopna realizovat své vlastnické právo k nemovitostem a zajistit výrobní činnost. Jako třetí důvod pro přiznání nároku na náhradu škody žalobkyně uvádí okolnost, že jí na základě kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2003 vzniklo věcné břemeno vedení elektrických sítí. Toto věcné břemeno (služebnost) přitom žalobkyni vzniklo v rozsahu vedení elektrické sítě z pozemku p.č.st. , Anonymizováno, (vlastněného žalobkyní) k pozemku p.č.st. , Anonymizováno, (vlastněného žalovanou), jehož součástí je i budova rozvodny. Žalobkyně by si od žalované předmětné nemovitosti nikdy nekoupila, pokud by byť jen tušila, že jí žalovaná bude jakkoliv znemožňovat či přerušovat dodávky elektrické energie. Žalobkyně je proto toho názoru, že dle této smlouvy jí fakticky věcné břemeno vzniklo.2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná učinila nesporným, že byla uzavřena předmětná smlouva o zajištění služeb. K obsahu smlouvy žalovaná dodává, že vyjma prolongační doložky mohla být smlouva ukončena písemnou výpovědí kterékoli ze smluvních stran, a to i bez udání důvodu. Výpovědní doba činila 3 měsíce a počínala běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícím po doručení výpovědi druhé straně (čl. II. 2 smlouvy). Žalovaná nesouhlasí s tím, že by dne 1. 1. 2016 došlo k jakémukoliv protiprávnímu jednání spočívajícím v odpojení žalobce od dodávek elektrické energie. Žalobce toliko dne 1. 1. 2016 na základě skončeného obligačního vztahu přestal dodávat elektrickou energii. K těmto dodávkám nebyl povinen ani ze smlouvy, ba ani ze zákona, neboť není veřejnoprávním distributorem nebo dodavatelem elektrické energie. Žalovaná poukázala na rozhodnutí odvolacího soudu ve věci vedené mezi týmiž účastníky Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. , spisová značka, , který v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „Je záležitostí žalobce, jakým způsobem zajistí fungování podnikání ve svém objektu včetně zajištění dodávky služeb, je-li jich k provozování podnikání v objektu potřeba. Do 31. 12. 2015 měl dodávku služeb zajištěnu na základě smlouvy, která však byla sjednána pouze na dobu určitou, jež ke konci roku 2015 vypršela. S ohledem na znění článku II. 1. smlouvy o zajištění služeb ze dne 13. 3.2009 si žalobce jako uživatel služeb poskytovaných žalovaným musel být vědom rizika, že v kterémkoliv kalendářním roce může být nejpozději dva měsíce před jeho koncem vypovězena automatická prolongace smlouvy. Povinnost žalovaného poskytovat žalobci služby vznikla na základě smluvního ujednání účastníků a se zánikem smluvního vztahu rovněž zanikla. Skutečnost, že žalobce si jiným způsobem nezajistil dodávku služeb potřebných pro svou podnikatelskou činnost, nemůže být sama o sobě důvodem pro to, aby soud žalovanému ukládal povinnosti nad rámec smluvních ujednání.“ , právnická osoba, , že „…žalobce věděl již v okamžiku nabytí vlastnického práva k nemovitostem, že k tomu, aby mohl nemovitosti užívat pro své podnikatelské účely, musí mít zajištěno užívání vodovodního řadu, kanalizace, plynu a elektrické energie, že si dodávky těchto médií smluvně nezajišťuje s jejich přímými dodavateli, ale s žalovaným. Mohl se tedy rozhodnout, zda za těchto podmínek bude usilovat o nabytí vlastnického práva k nemovitostem a zda za daných podmínek bude v nemovitostech podnikat“. , právnická osoba, že „…Smlouva, uzavřená na dobu určitou, byla v souladu se smluvními ujednáními ukončena uplynutím doby k 31. 12. 2015, když žalovaný písemně oznámil žalobci déle než dva měsíce před skončením doby trvání Smlouvy, že nemá zájem na pokračování smluvní spolupráce. Důvod neprodloužení smluvní spolupráce žalovaný žalobci sdělovat nemusel. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na skutečnost, že žalobce, jako podnikatel, ve Smlouvě souhlasil i s tím, že Smlouva mohla být ukončena (kromě uplynutí dohodnuté doby) také písemnou výpovědí kterékoliv ze stran, a to i bez udání důvodu.“ Žalovaná pak zcela popírá novotu, kterou žalobkyně poprvé po pěti letech vnáší do řízení, a to že by předmětná smlouva mezi stranami byla nadále platná. Pokud žalobkyně namítá, že „…„odstřižení“ od dodávek elektrické energie bylo navíc i v rozporu se zásadou poctivosti v právním styku a dále v rozporu s dobrými mravy.“, žalovaná předně všeho namítá, že žalobkyně recykluje tuto procesní obranu (resp. tvrzení), neboť dané jednání z titulu poctivosti v právním styku a dobrých mravů napadala již dříve, neboť danou otázkou se zabývaly soudy v řízení shora citovaném (, spisová značka, a následující) jakož i dovolací soud. Žalobkyně jako třetí důvod pro přiznání nároku na náhradu škody uvádí okolnost, že dle jejího přesvědčení na základě kupní smlouvy ze dne 21. 2. 2003, pořízené ve formě notářského zápisu sp. zn. NZ 77/2003, N 77/2003, sepsané , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v Holešově, fakticky vzniklo dle tehdejší terminologie věcné břemeno vedení elektrických sítí ve prospěch žalobkyně. Žalovaná má za to, že ke vzniku věcného břemene tímto způsobem nemohlo dojít. Občanský zákoník z roku 1964 nezná vznik věcného břemene faktickou a žalobkyní popisovanou cestou. Ostatně obecně vznik jakéhokoliv práva na základě skutečnosti „kdyby něco…“ právo nezná. Ani samotný notářský zápis neobsahuje žádnou vůli stran takové břemeno zřídit. A v neposlední řadě ani faktické jednání žalobkyně od roku 2003 nenasvědčuje tomu, že měl za to, že je držitelem práv odpovídajících věcnému břemeni inženýrských sítí.3. Soud má za prokázané následující skutečnosti:4. Žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající podepsaly formou notářského zápisu dne 19. 2. 2003 kupní smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene (viz č.l. 38 až 43 spisu), na základě které převedla žalovaná na žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to