6 C 123/2021-59 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobkyně se domáhá stanovení výživného žalovanému pro žalobkyni, jakožto neprovdanou matku, a to ve výši 2 000 Kč měsíčně. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dne 4. 11. 2020 se účastníkům narodila nezletilá dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], která byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] svěřena do péče žalobkyně a žalovanému stanoveno výživné pro nezletilou částkou 3 500 Kč měsíčně. Zároveň byl upraven styk žalovaného s nezletilou. Účastníci nejsou manželé. Žalobkyně žije s nezletilou a synem [jméno] ([datum narození]) u své matky, její příjem činí rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, na nezletilé děti pobírá přídavky ve výši 2x 630 Kč. Matce hradí za bydlení a výživu nárazově nedoplatky na energie a plyn. Žalovaný má vyživovací povinnost pouze k nezletilé [jméno], je zaměstnán u spol. [anonymizováno] [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem okolo 11 200 Kč, dále je zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným čistým měsíčním příjmem okolo 16 600 Kč. Žalovaný má dluhy, na které splácí měsíčně 9 000 Kč, nezletilé [jméno] platí výživné 3 500 Kč měsíčně. Měsíční náklady žalovaného na bydlení činí 5 131 Kč. Žalobkyně i žalovaný jsou zdraví. Podle § 920 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Podle § 921 odst. 1 o. z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Podle § 922 odst. 2 o. z., výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Podřazením zjištěného skutkového stavu věci pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k přesvědčení, že žalobkyně má nárok na výživu ze strany žalovaného, a to s přihlédnutím k majetkovým poměrům účastníků ve výši 1 000 Kč měsíčně. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně a žalovaný byly v řízení úspěšní rovným dílem, když návrhu bylo vyhověno jen co do výživného 1 000 Kč měsíčně, tedy jen co do poloviny požadované výše výživného. Proto soud v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.