6 C 252/2020-59 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdil, že dne 1. 10. 2018 uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, ve které se žalovaný zavázal platit žalobci nájem a dále spotřebovanou energii a plyn. Energie za období od 1. 11. 2018 do 7. 11. 2019 byly žalovanému vyúčtovány fakturou [číslo] na částku 133 097 Kč, splatnou 28. 11. 2019; žalovaný na tuto fakturu stále dluží 124 650 Kč. Dále byl fakturou [číslo] ze dne 7. 10. 2019 znějící na částku 36 720 Kč vyúčtován žalovanému spotřebovaný plyn; na tuto fakturu dosud nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Celkový dluh tedy činí 161 370 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když tvrdil, že žalovanou pohledávku žalobci již zaplatil, a to úhradou směnek, které pokrývaly dluh za energie a nájem za jeden měsíc. 3. Žalobce v replice uvedl, že směnky se vztahovaly k jinému dluhu žalovaného vůči žalobci, když směnky kryly pohledávky z titulu nezaplaceného nájemného a škod způsobených na pronajatých nemovitých věcech. 4. Účastníci učinili při jednání soudu dne 10. 5. 2021 nesporným, že žalovaný spotřeboval energie v rozsahu, který byl podkladem pro vystavené faktury. 5. Soud provedl dokazování výpovědi svědka, účastnickými výslechy žalobce i žalovaného, a listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění: 6. Dne 1. 10. 2018 účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které žalobce pronajal žalovanému nebytové prostory v domě [adresa] v k. ú. [obec], které jsou blíže popsány v čl. II. smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné 10 000 Kč měsíčně. Dále se žalovaný zavázal hradit náklady na spotřebovanou elektrickou energii, plyn, vodné a stočné, a to na základě pronajímatelem vystavené faktury. 7. Fakturou [číslo] ze dne 21. 11. 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému spotřebu elektrické energie za období od 1. 11. 2018 do 7. 11. 2019, a to na částku 133 097 Kč se splatností 28. 11. 2019. Fakturou [číslo] ze dne 7. 10. 2019 žalobce vyúčtoval žalovanému spotřebovaný plyn na částku 36 720 Kč. 8. Předžalobní výzvou ze dne 22. 6. 2020 žalovaný vyzval žalovaného k dobrovolnému zaplacení dluhu. Téhož dne byla předžalobní výzva odeslána žalovanému, jak vyplývá z podacího lístku. 9. Žalovaný vystavil žalobci dne 29. 8. 2019 směnku znějící na částku 70 000 Kč se splatností 20. 11. 2019 v bydlišti žalobce. Dne 19. 8. 2019 vystavil žalovaný žalobci směnku na částku 100 000 Kč se splatností v bydlišti žalobce dne 15. 9. 2019. 10. Směnečným platebním rozkazem [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci směnečný peníz 170 000 Kč spolu s úrokem a směnečnou sumou. 11. Dopisem ze dne 9. 1. 2020 žalobce vyzval žalovaného k proplacení směnek, které byly vystavené za účelem zálohy na nájmy a eventuální opravy, poškození pronajatých nebytových prostor. 12. Dopisy ze dne 29. 11. 2019 a 20. 1. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě nedoplatku za el. energie ve výši 124 650 Kč a za plyn ve výši 36 720 Kč. 13. Dopisem ze dne 6. 11. 2019 žalobce vypověděl žalovanému nájemní smlouvu, a to z důvodu neplacení nájemného, spotřebované energie a jejich záloh. Zároveň žalovaného vyzval k úhradě nedoplatku. 14. Ze sms komunikace účastníků vyplývá, že žalovaný byl v prodlení s platbami vůči žalobci. 15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplývá, že byl přítomen schůzky účastníků, na které měly být řešeny dluhy žalovaného vůči žalobci. Dluhy měly vzniknout na elektřině, na nájmu a na plynu. 16. Z fotografií na č. l. 44 a násl. spisu byl zjištěn rozsah poškození objektu. 17. Navrhoval-li žalovaný v rámci jednání soudu den 3. 11. 2021 provedení dalších důkazů, pak soud jeho návrh zamítl a žalovaným navrhované důkazy neprovedl, když návrh na jejich provedení žalovaný učinil až v době po koncentraci řízení. Nadto třeba uvést, že žalovaným navrhované důkazy měly sloužit k prokázání termínu (září 2020) vystěhování se žalovaného z předmětných nemovitých věcí, tedy nikoli k tomu, zda žalovaný proplatil žalobci spotřebovanou elektrickou energii a plyn či zda vystavené a v řízení předložené směnky zajišťovaly právě tyto závazky. Žalovaným navrhované doplnění dokazování by tak bylo nadbytečné, neúčelné a nehospodárné. 18. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu věci. 19. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 20. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 21. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2018 smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které se žalobce zavázal přenechat k užívání žalovanému nebytové prostory specifikované ve smlouvě, a žalovaný se naproti tomu zavázal hradit žalobci nájemné 10 000 Kč měsíčně a na základě faktur vystavených žalobcem dále spotřebovanou elektrickou energii, plyn, vodné a stočné. Fakturu na elektrickou energii žalobce vystavil žalovanému dne 21. 11. 2019, fakturu na plyn dne 7. 10. 2019, přesto ani jedna z těchto faktur nebyla dosud žalovaným v plné výši uhrazena. Poukazuje-li žalovaný na skutečnost, že fakturované částky žalobci uhradil skrze úhradu směnek znějících na celkovou částku 170 000 Kč a vystavených 19. 8. 2019 a 29. 8. 2019, pak z těchto směnek jakkoli nelze dovodit, že zajišťovali úhradu za spotřebovanou elektrickou energii a plyn. O opaku ostatně svědčí dopis žalobce ze dne 9. 1. 2020, kterým žalobce vyzval žalovaného k proplacení směnek vystavených za účelem zálohy nájmu a oprav nebytových prostor, nikoli za účelem proplacení spotřebované elektrické energie a plynu. Pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalovaného nadto vzbuzuje také fakt toho, že předmětné směnky byly vystaveny dříve nežli faktury na úhradu elektrické energie a plynu, dokonce i splatnost směnek předchází datu vystavení faktury za elektřinu a v jednom případě pak i za plyn. Správný a logický postup by byl totiž takový, že by byly nejprve vystaveny faktury na zaplacení energií a plynu a až na tyto následně reagováno vystavením směnek. Pokud pak jde o rozsah spotřebovaných energií, pak soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků o tom, že žalovaný spotřeboval energie v rozsahu, který byl podkladem pro vystavené faktury. 22. Pokud žalovaný v závěru jednání dne 3. 11. 2021 v době bezprostředně předcházející vyhlášení rozsudku uvedl, že výše vyúčtovaných energií není správná, pak soud k tomuto tvrzení nepřihlíží, neboť bylo provedeno po koncentraci řízení. 23. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 24. Nárok žalobce na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z., jejich výše z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 25. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl zcela úspěšný, byla mu tedy přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 6 455 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění změn a doplňků (dále jen„ advokátní tarif“) za 7 úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, za písemné podání žaloby a za vyjádření ze dne 9. 6. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za účast advokáta u jednání soudu dne 8. 2. 2021, dne 10. 5. 2021 (3 započaté hodiny) a dne 3. 11. 2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí dle ust. § 7 bod 5 ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu 7 580 Kč. Dále žalobci byla přiznána náhrada za právní zastoupení advokátem za 1 úkon právní služby v sazbě 3 790 Kč, a to za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Za uvedené úkony byla tedy přiznána odměna v celkové výši 56 850 Kč. Za tyto úkony byl dále přiznán v souladu s ust. § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu 8x režijní paušál v celkové výši 2 400 Kč. Žalobci rovněž přísluší 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byly žalobci přiznány náklady řízení ve výši 78 147,50 Kč. 26. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku a náhradu nákladů řízení v prodloužené lhůtě splatnosti 30-ti dnů, a to s přihlédnutím k výši celkové dlužné částky. 27. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení k rukám advokáta, má oporu v ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada tě