5 C 210/2022-21 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2022 a doplněnou podáním ze dne 22. 9. 2022 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému (svému zletilému synovi) počínaje dnem 1. 9. 2022 s odůvodněním, že žalovaný pravděpodobně ukončil studium, je tedy schopen sám se živit. Žalovaný v podání doručeným soudu dne 29. 11. 2022 uvedl, že si nepřeje, aby mu žalobce nadále platil výživné, a souhlasí tedy s jeho zrušením. Podle obsahu posoudil soud podání žalovaného jako uznání nároku. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízením jednání, když ve stanovené lhůtě soudu nesdělili, že by s takovým postupem nesouhlasili. <i>Podle § 153a odst. 1 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobu uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).</i> V řízení se jedná o vyživovací povinnost mezi otcem a zletilým synem, jedná se tedy o věc, v níž lze uzavřít a schválit soudní smír. V souladu s uznáním žalovaného, který souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti, rozhodl soud rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zrušil. Žalobce byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.