5 C 217/2021-94 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení 200 003,17 Kč. Žalobkyně (matka žalovaného) tvrdila, že v roce 2002 byla ve špatném zdravotním stavu, a tak se s žalovaným dohodli, že si bude ukládat své finanční úspory k žalovanému tak, aby v případě, že se její zdravotní stav zhorší a ona si nebude moci zajišťovat své potřeby, se o ni syn mohl postarat a využil k péči o ní v tomto případě její naspořené peníze. S ohledem na svůj věk chtěla, aby si své úspory mohla ukládat na vkladní knížku. Dohodla se tedy se žalovaným, že si svoje úspory bude ukládat k němu na vkladní knížku k vkladovému účtu č. [bankovní účet]. Aby mohla se svými úsporami nakládat podle svého uvážení, zřídil jí žalovaný k této vkladní knížce dispoziční právo, a to dne 30. 5. 2002. Po dohodě se synem měla tuto vkladní knížku u sebe a dle svých finanční možností s ní chodila na pobočku [obec] spořitelny, aby své úspory ukládala. Postupně na tento účet naspořila částku 650 003,17 Kč. Jelikož se jednalo o její úspory, rozhodla se dne 25. 9. 2018 vybrat částku 450 000 Kč, se kterou naložila dle svého uvážení. V průběhu zimních měsíců 2019 – 2020 zjistila nutnost provést opravu svého domu a vzhledem k tomu, že je v důchodu, neměla žádné disponibilní prostředky k provedení těchto oprav. Rozhodla se proto zbývající úspory ve výši 200 000 Kč využít na opravu svého domu. [právnická osoba] však zjistila, že ke dni 3. 10. 2018 bylo zrušeno její dispoziční právo ke vkladní knížce, na které k tomuto dni zbývala částka 200 003,17 Kč. Na základě tohoto zjištění kontaktovala žalovaného, vylíčila mu nutnost provedení opravy domu a opakovaně jej požádala o obnovení dispozičního práva. Žalovaný tuto žádost odmítl. V přípise ze dne 23. 3. 2021 bylo žalovanému sděleno, že žalobkyně považuje jeho jednání, kterým přes opakované výzvy ji ponechává žít ve zcela nevyhovujících podmínkách, za porušení dobrých mravů, čímž jí zcela úmyslně ubližuje. Z toho důvodu žalobkyně„ odvolala dar“ a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 200 003,17 Kč. S ohledem na právní jistotu a opatrnost žalobkyně žalovanému přípisem ze dne 1. 6. 2021 sdělila, že nad rámec jeho nemravného jednání popsaného výše porušil uzavřenou darovací smlouvu, když dne 2. 10. 2018 zrušil dispoziční právo ke vkladní knížce. Žalobkyně by darovací smlouvu nikdy neuzavřela, kdyby věděla, že žalovaný poruší svůj závazek a zruší její dispoziční právo k vkladní knížce. Odstoupením od smlouvy se závazek od počátku zrušuje. Žalovanému bylo tedy sděleno toto odstoupení od smlouvy a byl vyzván k zaplacení částky 200 003,17 Kč, což je částka, která by měla na vkladní knížce stále zůstávat. Žalovaný však na výzvu neplnil. Právní zástupkyně žalobkyně uvádí, že výše uvedené výzvy byly žalovanému zaslány na základě informace obdržené od žalobkyně, že žalobkyně žalovanému„ dala na vkladní knížku“ částku 650 000 Kč s podmínkou, že jí bude po celou dobu jejího života zachováno dispoziční právo k vkladní knížce k vkladovému účtu č. [bankovní účet]. Na základě pozdějších upřesňujících informací ze strany žalobkyně však bylo zjištěno, že uvedené finanční prostředky nebyly žalovanému darovány, nýbrž byly na jeho vkladní knížku ukládány tak, jak bylo popsáno v čl. II. této žaloby, tedy na základě vzájemné domluvy žalobkyně a žalovaného, že si žalobkyně k žalovanému ukládá své úspory, avšak bez toho, aniž by současně byly tyto úspory žalovanému darovány. Nicméně pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému předmětné finanční prostředky darovala, domáhá se žalobkyně zaplacení dlužné částky z titulu vrácení daru, neboť svůj dar odvolala dopisem ze dne 23. 3. 2021. Žalovaný hrubě porušil dobré mravy. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že si žalobkyně bude své úspory ukládat na vkladový účet svého syna, avšak s tím, že se stále jedná o její úspory, nikoli peníze, které synovi přenechává, a bude s nimi moci libovolně nakládat. Za tím účelem bylo žalobkyni zřízeno ke knížce dispoziční právo. Žalovaný nejen že dispoziční právo zrušil, ale i přes opakované žádosti žalobkyně, nepomohl žalobkyni v její tísnivé životní situaci a i v jejím pokročilém věku ji nechává žít ve zcela nevyhovujících podmínkách. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby potřebné opravy domu zajistil z předmětných finančních prostředků sám a umožnil tak své matce žít v důstojných podmínkách. Toto jednání žalobkyně žalovanému současně do dnešního dne neprominula. Žalovaný tak zcela bez důvodu a v rozporu s etickými pravidly zachovávanými mezi lidmi zadržuje úspory své matky na předmětném účtu a znemožňuje jí s jejími penězi nakládat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný zrušil dispoziční právo a zamezil své matce s penězi nakládat, lze říci, že se na její úkor obohatil, jelikož mu vznikla vůči bance pohledávka v podobě částky 200 003,17 Kč, které mu nepatří, nejsou ani nikdy nebyly jeho. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný uvedl, že žalobkyně (jeho matka) má dva syny, jeho a mladšího [jméno]. Zatímco on žil řádný a spořádaný život, založil rodinu a zapojil se do pracovního procesu, mladší syn [obec] má pouze základní vzdělání, nikdy nepracoval, nikdy si poctivě nevydělal ani korunu a většinu svého dospělého života strávil ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě. Přesto se žalovaná rozhodla zabezpečit oba své syny. Protože se jí podařilo postupně naspořit větší částku, rozdělila ji na dvě části. Jedna byla určena pro mladšího syna a druhou darovala jemu (žalovanému), a to formou vkladní knížky. Protože se z její strany jednalo o dar jeho o sobě, nechala vkladní knížku napsat přímo na něj. Jako její právoplatný majitel měl až do roku 2018 tuto knížku uloženou u sebe a žalobkyně k ní měla dle jejich dohody dispoziční oprávnění. Není tudíž pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že měla vkladní knížku stále u sebe. Darování ze strany žalobkyně bylo projevem její vlastní svobodné vůle. V době, kdy tak činila, rozhodně nebyla ve špatném psychickém či zdravotním stavu. Předpokládá, že pokud by tak učinit nechtěla, tak by peníze uložila na svůj vlastní účet nebo svou vlastní vkladní knížku, která by byla psaná na její jméno, a svobodně by s penězi disponovala, a to i za cenu toho, že by se s ním domluvila na tom, že by tato vkladní knížka byla uložena u něj. To z toho důvodu, že [obec], byť žádné peníze nikdy nevydělal, tak uměl velmi dobře utrácet, a proto soustavně prohledával maminčin dům, jestli by se v něm nenašlo něco, co by mělo nějakou cenu nebo hodnotu a co by šlo nějakým způsobem zpeněžit. [jméno] žalobkyně při založení vkladní knížky prohlásila, že své dispoziční právo hodlá využívat pouze tak, že si tam bude jednou ročně nechávat připisovat úroky, a tyto si případně vybere jako přilepšení k důchodu, nebo pokud bude třeba vynaložit nějakou větší částku např. na opravu pračky, ledničky, kotle apod., eventuálně na krytí nějakých mimořádných výdajů (např. po vzájemné jejich dohodě vybrala 50 000 Kč, kterými přispěla své starší vnučce [jméno] na nová okna v jejím tehdejším bytě). Takto to fungovalo až do září 2018. K žalobkyni se vždycky on i celá jeho rodina chovali slušně, měli velmi dobré vztahy. K zásadnímu zlomu došlo v první polovině roku 2018, kdy s nimi žalobkyně absolutně přestala komunikovat (zřejmě pod vlivem mladšího syna [jméno]). V září 2018 si žalobkyně vyžádala vkladní knížku s tím, že potřebuje nutně vybrat nějaké peníze na nějakou blíže nespecifikovanou opravu svého domu. Žalovaný jí proto knížku vydal. Protože však žalobkyně vkladní knížku nevrátila, navštívil pobočku [obec] spořitelny, kde zjistil, že žalobkyně vybrala neuvěřitelných 450 000 Kč. Pojal podezření, že je obětí psychického nátlaku mladšího syna [jméno], a proto dispoziční oprávnění žalobkyně okamžitě zrušil. Myslel si, že celou záležitost proberou, k tomu však nedošlo, neboť žalobkyně po zjištění, že jí bylo zrušeno dispoziční právo (když chtěla vybrat zbylých 200 000 Kč), začala na něj vyvíjet psychický nátlak, dokonce podala trestní oznámení. Tvrzení žalobkyně o potřebě oprav na jejím domě se nezakládá na pravdě, neboť na blíže nespecifikované opravy si žalobkyně vyžádala předmětnou vkladní knížku, vybrané peníze však na žádné opravy nepoužila (za část peněz koupil její mladší syn [obec] luxusní vozidlo Audi A8, kam se poděl zbytek peněz ve výši 150 000 Kč, dosud nijak nevysvětlila). Navíc potřeba oprav v domě žalobkyně nenastala až v letech 2019 2020, jak ona tvrdí, ale tyto se nesou již od koupě domu někdy od začátku 90. let. Má proto za to, že ho žalobkyně podvedla tím, že mu sdělila, že výběr peněz z vkladní knížky potřebuje na opravu domu, ale ve skutečnosti si byla velmi dobře vědoma toho, že je použije na koupi luxusního vozidla pro mladšího syna [jméno]. Takové chování vnímá jako křivdu. Odmítá také to, že by se někdy ke své matce choval v rozporu s dobrými mravy, naopak své matce vždy pomáhal, bral ji na výlety, slavili společně svátky, narozeniny apod. Pak zničehonic, jako když utne, ze dne na den pro ni on a jeho rodina přestali existova