12 C 267/2022-64 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 11. 2022 domáhala stanovení povinnosti žalovanému přispívat žalobkyni na výživu od 1. 7. 2020 měsíční částkou 6 000 Kč a od 1. 9. 2021, tj. od nástupu žalobkyně na vysokou školu, měsíční částkou 9 000 Kč. Tvrdila, že žalovaný je její otec, ona studuje 2. ročník Lékařské fakulty [příjmení] univerzity v [obec] v prezenční formě studia, není zaměstnána a nemá vlastní příjmy. Výživné dosud nebylo stanoveno. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost. Vztah účastníků není dobrý, téměř se nestýkají, odcizili se. Své pravidelné měsíční výdaje žalobkyně vyčíslila na 12 533 Kč, celkové měsíční výdaje na částku okolo 20 000 Kč. Žalovaný od července 2020 do července 2021 přispíval žalobkyni na výživu měsíční částkou 3 500 Kč, od srpna 2021 měsíční částkou 5 000 Kč, krom toho přispíval i nad rámec běžného výživného (např. v létě 2021 částkou 32 500 Kč). V rámci jednání soudu dne 9. 1. 2023 žalobkyně doplnila, že od února 2023 hradí nájemné na byt v [obec] částkou 7 005 Kč. 2. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že svou vyživovací povinnost plní řádně. Zhruba od roku 2018 [číslo] začala žalobkyně žalovaného ignorovat, aktuálně je vzájemná komunikace nulová. Tvrzené výdaje žalobkyně 20 000 Kč měsíčně považuje za nadsazené, je absurdní, aby žalobkyně měla vysoké výdaje i v měsících prázdnin. Nad rámec výživného žalobkyni umožnil přístup na benefit kartu, kdy žalobkyně za roky 2020 a 2021 vyčerpala částku 2x 3 000 Kč, do října 2022 žalobkyni hradil mobilní tarif 400- 600 Kč měsíčně, do konce roku 2021 hradil výdaje domácnosti žalobkyně a její matky (od ledna 2022 si matka žalobkyně převzala platby za elektřinu a vodu). Zvýšení výživného zpětně proto považuje za nemorální. Do budoucna je adekvátní výživné v měsíční částce 6 500 Kč. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickými výslechy žalobkyně a žalovaného, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 4. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je otcem žalobkyně, což je ostatně prokázáno i rodným listem. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 2. 12. 2020, bylo rozvedeno manželství žalovaného a matky žalobkyně. 6. Evidencí práv na osobu a seznamem nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný spoluvlastní se spoluvlastnickým podílem 1/2 nemovité věci v katastrálním území Kroměříž a [obec]. Dále žalovaný vlastní nemovité věci v katastrálním území Měrůtky. Ve společném jmění manželů s matkou žalobkyně má žalovaný nemovité věci na [list vlastnictví] v [katastrální uzemí]. 7. Žalobkyně je studentkou prezenční formy studia na Lékařské fakultě [příjmení] univerzity v [obec], což je prokázáno potvrzením o studiu. Předměty má rozvrženy ve dnech pondělí až čtvrtek, jak žalobkyně doložila rozvrhem. 8. Tvrzení o výdajích žalobkyně shrnula v tabulce svých výdajů, jež je obsažena na číslech listů 11 až 14 spisu. Tato tabulka shrnuje tvrzené výdaje žalobkyně za období od června 2021 do listopadu 2022. 9. Žádostí z 9. 8. 2022 žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k úhradě výživného od července 2020 ve výši 7 000 Kč měsíčně a od září 2021 ve výši 12 000 Kč měsíčně. Na žádost žalovaný reagoval odpovědí ze dne 23. 8. 2022, ve které uvedl, že je nadále připraven zasílat měsíční částku 6 000 Kč a podílet se na mimořádných výdajích. 10. Smlouvou o nájmu bytu, její přílohou [číslo] [číslo] dodatkem a rozpisem úhrad (č. l. 37 až 41 spisu, 53 až 54 spisu) bylo prokázáno, že celkové měsíční nájemné bytu v [obec], ve kterém bydlí mimo jiné i žalobkyně, činí včetně služeb 25 400 Kč. 11. Účastníci učinili nesporným výdaje žalobkyně za období červen 2021 až prosinec 2022 obsažené v tabulce přiložené na č. l. 49 verte až 52 spisu. Pokud jde o výdaj z 20. 7. 2021 v částce 17 098,99 Kč a výdaj z 17. 8. 2022 v částce 25 990 Kč, pak tyto žalobkyně doložila fakturami, ze kterých vyplývá, že v prvém případě šlo o úhradu mobilního telefonu [příjmení] [anonymizována dvě slova], ve druhém případě o úhradu MacBooku [anonymizována dvě slova]. 12. Výpisy z účtů reflektující platby žalovaného žalobkyni (č. l. 46 až 47 spisu, 55 až 56 spisu) bylo prokázáno, že žalovaný od července 2020 přispíval na výživu žalobkyně pravidelnou měsíční částkou 3 500 Kč, od srpna 2021 pak částkou 5 000 Kč a od července 2022 částkou 6 500 Kč. Vedle toho žalovaný přispíval žalobkyni i nad rámec výživného, a to jednak v případě mimořádných událostí (Vánoce, svátek), jednak na mimořádné náklady (např. v červenci 2021 částkou 25 500 Kč, v srpnu 2021 na autoškolu částkou 7 000 Kč). Účastníci učinili nesporným, že v lednu 2023 žalovaný zaplatil na výživném žalobkyni 6 500 Kč. 13. Potvrzením zaměstnavatele žalovaného bylo prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v roce 2020 činil 29 559 Kč, v roce 2021 činil 34 754 Kč a od ledna 2022 do srpna 2022 činil 38 979 Kč. 14. Žalovaný v rámci účastnické výpovědi uvedl, že v rodinné domácnosti s matkou žalobkyně se od prosince 2020 zdržuje minimálně, asi rok bydlí u přítelkyně, nájemné hradí od ledna 2022 v měsíční výši 6 000 Kč. Do té doby hradil náklady na dům, který vlastní v SJM s matkou žalobkyně (tj. hypotéka, energie, pojistka, internet). Od ledna 2022 zde již nehradí energie. Krom nájemného pravidelně hradí leasing auta měsíční částkou 3 000 Kč, hypotéku na dům v SJM měsíční částkou 5 000 Kč, pojistku na dům v SJM roční částkou 4 000 Kč. K nemovitým věcem upřesnil, že vlastní pozemky v [část obce] a [obec], dále dům v SJM a dále dům v [obec] ve spoluvlastnictví se svým bratrem – tento dům se nepronajímá, neboť je v zuboženém stavu a neobyvatelný. Jeho celkové měsíční výdaje včetně výživného jsou okolo 25 000 Kč. 15. Žalobkyně v rámci účastnické výpovědi uvedla, že se v minulosti pokoušela přivydělávat si ke studiu, avšak nešlo to, není to v jejích časových možnostech. Matka ji dává měsíčně okolo 6 000 Kč. 16. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně navrhovala výslech své matky [jméno] [celé jméno žalobkyně], tak na provedení tohoto důkazu již nadále netrvala (vizte poslední odstavec vyjádření ze dne 8. 2. 2023). 17. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 18. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 19. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 20. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 21. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na stanovení výživného, avšak nikoli co do požadované výše výživného. Žalobkyně je studentkou vysoké školy připravující se soustavně na budoucí povolání v řádné prezenční formě studia, čímž je naplněn předpoklad § 911 o. z. pro přiznání výživného. Při rozhodování o konkrétní výši výživného soud vycházel z kritérií § 913 o. z., tedy z odůvodněných potřeb žalobkyně a výdělkových možností a schopností žalovaného. Otec nemá žádnou další vyživovací povinnost, je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem tak, jak je uvedeno v odstavci 13. odůvodnění tohoto rozsudku. Jako přiměřené proto soud považuje výživné ze strany žalovaného pro žalobkyni od 1. 7. 2020 v měsíční výši 5 000 Kč a následně od nástupu žalobkyně na vysokou školu (tj. od září 2021) v měsíční výši 8 000 Kč. Takto stanovená výše výživného odpovídá doporučujícím tabulkám Ministerstva spravedlnosti ČR, dle kterých výživné pro nezaopatřené dítě věnujícímu se vyššímu vzdělávání činí 20 % z příjmů povinného rodiče, má-li povinný rodič toliko jednu vyživovací povinnost. V období od 1. 7. 2020 do 31. 8. 2021 soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného 32 500 Kč (průměr roku 2020 a 2021), přičemž výsledné výživné dle doporučujících tabulek (6 500 Kč) ponížil na částku 5 000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že se žalovaný podstatně podílel na mimořádných výdajích žalobkyně platbami nad rámec běžného výživného (včetně podílení se na nákladech domácnosti v [obec]). V období od 1. 9. 2021 pak soud vycházel z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného okolo 39 000 Kč, přičemž výsledné výživné dle doporučujících tabulek (7 800 Kč) zaokrouhlil na částku 8 000 Kč, když zohlednil jednak platby žalovaného nad rámec běžného výživného, jednak nákladnost studia žalobkyně na vysoké škole mimo své bydliště (zahrnující náklady dopravy, bydlení, studijních pomůcek, stravy, ošacení, volnočasových aktivit a ostatních běžných životních nákladů). Takto stanovená výše výživného dle názoru soudu odpovídá jak věku a odůvodněným potřebám žalobkyně, tak i příjmovým možnostem a výdělkovým schopnostem žalovaného. Žalovanému rovněž po zohlednění výše výživn