10 C 63/2024-75 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 164 078 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 164 078 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, smluvní pokuty 24 002 Kč a úroku 88,2 % ročně z částky 49 591,77 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 195 148 Kč.2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 26. 9. 2019 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 134,23 % ročně splatit ve 42 měsíčních splátkách po 3 872 Kč. Žalovaná však dosud uhradila celkem pouze 7 744 Kč. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kapitalizované ke dni podání žaloby na 24 002 Kč, požadovala též náhradu nákladů vzniklých prodlením dlužníka ve výši 8 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni 22. 10. 2023 k zesplatnění úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Bez omluvy se žalovaná nedostavila ani na soudem nařízené jednání dne 8. 7. 2024.4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:5. Z hodnocení klienta ze dne 26. 9. 2019 (č. l. 23 až 24 spisu) a karty klienta (č. l. 15) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmů žalované 13 504 Kč, výdajů 7 096 Kč (životní minimum 3 410 Kč, bydlení 1 300 Kč, splátky jiného úvěru u žalobkyně 2 386 Kč). Žalovaná uvedla, že je rozvedená, je zaměstnaná u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . s, Anonymizováno, a u formy bydlení zaškrtla políčko „jiné“. Žalovaná na úvěr uhradila 7 744 Kč.6. Smlouva o úvěru ze dne 26. 9. 2019 (č. l. 8 až 11), jakož i oznámení o schválení úvěru (č. l. 12), prokazují, že se žalobkyně smluvně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit žalobkyni celkem 162 624 Kč, a to vše ve 42 měsíčních splátkách po 3 872 Kč. Úroková sazba činila 134,23 %, RPSN též 134,23 %.7. Z dokladu o vyplacení úvěru na č. l. 36 spisu soud zjistil, že úvěr 50 000 Kč žalobkyně žalované vyplatila na její bankovní účet uvedený ve smlouvě dne 27. 9. 2019.8. Výzvami ze dne 23. 12. 2019 a 20. 10. 2023 (č. l. 18 a 19) žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek a zároveň žalovanou upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne 22. 10. 2023 (č. l. 16) žalobkyně sdělila žalované, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění úvěru.9. Žalobkyně dále doložila pracovní smlouvu žalované se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., výplatnice za měsíce červenec a srpen 2019 a dva výpisy o vyplacení mzdy, ze kterých vyplývá, že čistá mzda žalované se pohybovala mezi 12 319 Kč a 14 689 Kč. Dále žalobkyně doložila nedatovaný sken informace o účtu z mobilního bankovnictví žalobkyně, dle kterého byl na jejím účtu disponibilní zůstatek ve výši 9 046,72 Kč. Předložila rovněž negativní výpis záznamů žalované v registru SOLUS, výpis NRKI a kopii občanského průkazu žalované (vše na č. l. 25 až 33, č. l. 37 až 38).10. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne 7. 3. 2024 (viz č. l. 14 a 39 spisu).11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:13. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit zapůjčenou částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradila. Žalobkyně v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru řádně nezkoumala a neprověřovala úvěruschopnost žalované.14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“21. Právní posouzení věci:22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 50 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.23. Je ovšem evidentní, že žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, spolehla se přitom jen na ničím nedoložené tvrzení, že výdaje žalované představují částku 7 096 Kč, přičemž její volné zdroje měly činit měsíčně 5 408 Kč. Mzda žalované přitom nepřesahovala 15 000 Kč čistého, přičemž žalovaná už měla u žalobkyně sjednaný úvěr z ledna 2019 ve výši 70 000 Kč, jak vyplývá z hodnocení klienta a jak je soudu známo z úřední činnosti (viz řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně k posouzení výdajů předložila pouze nedatovaný sken z mobilního bankovnictví, z něj však vyplývalo jen to, že žal