16 C 137/2024-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a dále náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem, poplatky a pojistným splatit v 60 týdenních splátkách po , částka, . Žalovaná dosud uhradila částku , částka, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované (pracovní a nájemní smlouvou a výplatními páskami). Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě. Kromě toho byla žalovaná lustrována v insolvenčním rejstříku.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu.5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:7. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.8. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku , právnická osoba, o poskytnutí půjčky ve výši , částka, , přičemž v zákaznické kartě uvedla, že žije s rodiči, pracuje jako prodavačka u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a. s. s příjmem , částka, , jiné příjmy žalovaná neuvedla, výdaje uvedla celkem ve výši , částka, (z toho , částka, nájem, , částka, telefon, výdaje na domácnost , částka, ), neměla žádné nezaopatřené děti. Informace podané žalovanou měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly.9. Smlouvou o půjčce ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši , částka, a zaplatit úrok a poplatky v úhrnné výši , částka, , to vše v 60 týdenních splátkách po 459.10. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila , částka, .11. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k , datum, a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem z , datum, odeslaným dne , datum, (srov. smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).12. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .13. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.14. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.15. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:16. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.17. V souladu s přechodnými ustanoveními k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to konkrétně s ust. § 3028 odst. 1, posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do , datum, (dále jen obč. zák.), neboť smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku, a dále dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“).18. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.19. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.20. Podle § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.21. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.22. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného v době uzavření smlouvy, dle kterých byl poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, případně nahlédnutím do příslušných databází. Posoudit úvěruschopnost žalovaného je pak třeba provést s odbornou péčí. Poskytovatel pak mohl poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).24. Soud proto vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a podpůrně též z ustanovení § 39 obč. zák. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.25. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o půjčce absolutně neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotř. úvěru a podpůrně též § 39 obč. zák. Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Dle zákaznické karty sice žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu, tyto listiny však soudu předloženy nebyly. Žalobkyně naví