16 C 160/2024-25 — Okresní soud v Kroměříži

1. Řízení ve věci bylo zahájeno dne , datum, . Žalobou ze dne , datum, se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která je jeho dcerou. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná se vyučila dne , datum, , načež nastoupila do prvního zaměstnání u firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Teď již několikátým rokem žije a pracuje ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, .2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, , kterým sdělila, že se zrušením výživného souhlasí.3. Oba účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se v určené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Oba účastníci sdělili, že souhlasí, soud tedy rozhodl na základě listinných důkazů v souladu s § 115a o. s. ř.4. Z těch bylo zjištěno, že o vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , a to s účinností od , datum, ve výši , částka, měsíčně. Soud dále provedl dokazování výučním listem žalované ze dne , datum, , ze kterého vyplývá, že úspěšně ukončila vzdělání v oboru prodavač na Střední škole , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v , adresa, , a pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalovanou a , Anonymizováno, , právnická osoba, ., ze které vyplývá, že žalovaná nastoupila do pracovního poměru u této společnosti k , datum, .5. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.6. Soud vzal za prokázané, že žalovaná je zletilá, uzavřela pracovní poměr k , datum, a je tedy již několik let schopna se samostatně živit, se zrušením výživného výslovně souhlasí.7. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Žalobě tedy bylo vyhověno a vyživovací povinnost žalobce byla zrušena od , datum, , tj. ode dne podání návrhu.8. Žalobce byl ve sporu úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení podle § l42 odst. l o. s. ř. Žalobci však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly ani jejich náhradu ve svém návrhu nepožadoval, proto bylo rozhodnuto tak, že se náhrada nákladů řízení nepřiznává.