17 C 14/2024-56 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Kroměříži dne , datum, , ve znění jeho doplnění z , datum, , domáhala po žalované zaplacení částky 4 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 200 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 636 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 1 200 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohla žalovaná splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaná řádně nesplácela, úvěr byl tedy zesplatněn k , datum, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované, a to ověřením jejího příjmu, a dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalované byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru. Na dluh neuhradila ničeho.6. Žalobkyně zjišťovala informace o finanční a osobní situaci žalované, tyto byly zaznamenány v žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zjistila mj., že žalovaná bydlí ve vlastním domě bez hypotéky, je vdaná, vyživuje jedno dítě, v domácnosti žijí dvě osoby s příjmem, je zaměstnána jako skladník ve společnosti , právnická osoba, ., a to od listopadu 2017 s měsíčním příjmem 16 100 Kč a měsíčními výdaji ve výši 5 000 Kč. Od žalované si žalobkyně k prokázání těchto skutečností vyžádala výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2021 a leden 2022.7. Dopisem z , datum, žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru č. , hodnota, , předžalobní upomínkou z , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž ji upozornila na možné soudní vymáhání dlužné částky.8. Žalobkyně nedoložila, že by se zajímala o existenci, výši a způsob splácení dalších úvěrů či půjček žalované, nezjišťovala její platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do , datum, ) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Právní posouzení věci:15. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v žádosti (informace o rodinném stavu, o počtu vyživovaných osob, a příjmech a výdajích). Žalobkyně evidentně zjišťovala a ověřovala příjem žalované – byly doloženy výplatní pásky za tři měsíce před uzavřením smlouvy. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně vycházela z informace, kterou žalovaná vyplnila do dotazníku, aniž by tuto informaci jakkoli ověřovala - tj. zjišťovala a ověřovala celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, zda žalovaná v době uzavření smlouvy měla či neměla dluhy a v jaké výši, jaká je její platební morálka, pokud případně splácí nějaké další úvěry – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalované v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. O schopnosti žalované hradit splátky úvěru tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.16. Soud dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalované pouze ověřením jejího příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaná nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.17. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované posoudila i na základě jiných parametrů, než jen informace o výši příjmu žalované ze zaměstnání a informací sdělených žalovanou (avšak nijak neověřených), považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.18. , právnická osoba, s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalované povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že poskytla žalované částku 3 000 Kč, která jí byla vyplacena na její bankovní účet. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyni byla tedy přiznána částka, která byla žalované vyplacena, tj. 3 000 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i smluvní pokuta byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).19. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovan