17 C 31/2024-60 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , právnická osoba, . 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši , částka, , a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. , právnická osoba, Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel (neuhradil ničeho), úvěr byl tedy zesplatněn k , datum, . Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, a dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Závěr o skutkovém stavu:5. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. , právnická osoba, Kč. Na dluh neuhradil ničeho.6. Žalobkyně zjišťovala informace o finanční a osobní situaci žalovaného, tyto byly zaznamenány v žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně zjistila mj., že žalovaný bydlí s rodiči či příbuznými, je svobodný, vyživuje jedno dítě, v domácnosti žijí čtyři osoby, z toho tři s příjmem, je zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., a to od června 2020 s měsíčním příjmem , částka, a měsíčními výdaji ve výši , částka, . Od žalovaného si žalobkyně k prokázání těchto skutečností vyžádala výplatní pásky za měsíce prosinec 2022 – únor 2023 a výpis z bankovního účtu č. , č. účtu, za období 1 měsíce před uzavřením smlouvy. Z výpisu z účtu nemohl být ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání ani jiný relevantní příjem, neboť veškeré příjmové položky ve výpisu jsou v řádech stokorun, nejvýše nižších tisícikorun. Z výpisu vyplývá aktivita žalovaného v oblasti sázení (odchozí platby na účty Tipsport, Fortuna game, SynotTip apod.). Příjem žalovaného byl ověřen výplatními páskami, ze kterých skutečně vyplývá, že průměrný měsíční příjem žalovaného za období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy činil , částka, .7. Žalobkyně nedoložila, že by se zajímala o existenci, výši a způsob splácení dalších úvěrů či půjček žalovaného, nezjišťovala jeho platební morálku, nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Právní posouzení věci:14. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Šlo o informace uvedené v žádosti (informace o rodinném stavu, o počtu vyživovaných osob, a příjmech a výdajích). Žalobkyně evidentně zjišťovala a ověřovala příjem žalovaného – byly doloženy výplatní pásky za tři měsíce před uzavřením smlouvy. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z informace, kterou žalovaný vyplnil do dotazníku, aniž by tuto informaci podrobněji ověřovala, tj. zjišťovala a ověřovala celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně dále nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí ostatní členové domácnosti. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Kromě výplatních pásek žalobkyně doložila pouze výpis z účtu žalovaného za 1 měsíc před uzavřením smlouvy, ze kterého však nevyplývá žádná relevantní informace kromě té, že žalovaný má evidentní zálibu v sázení peněz, což rovněž vzbuzuje pochybnosti o jeho spolehlivosti a platební morálce. Vzhledem ke všemu výše uvedenému bylo o schopnosti žalovaného hradit splátky úvěru řádně a včas zcela jistě možno pochybovat.15. Soud dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka, a to komplexně v rámci celé domácnosti, a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.16. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila i na základě jiných parametrů, než jen informace o výši příjmu žalovaného ze zaměstnání a informací sdělených žalovaným (avšak nijak neověřených), považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku, dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto