17 C 34/2024-24 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, , domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 30 660 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě které žalované poskytla 20 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem 16 360 Kč v týdenních splátkách po 606 Kč, a to do , datum, . Žalovaná uhradila 5 700 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posuzována úvěruschopnost žalované, a to kontrolou v databázích, kontrolou platební historie u žalobkyně, byla hodnocena lokalita bydliště žalované a její finanční situace dle jí doložených informací.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s navrženým postupem soudu souhlasila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní informována o výši úvěru, poplatcích, formě splácení.6. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své jméno, příjmení, bydliště, číslo občanského průkazu, spojení, dále, že bydlí s rodiči, je svobodná, v domácnosti je pouze jeden člen, nemá úvěr u jiné společnosti, nemá vozidlo ani nemovitou věc. Dále, že je zaměstnána na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, jako pracovník ve výrobě a její příjem je 24 228 Kč. Výdaje na bydlení označila částkou 4 872 Kč, životní minimum na ověření bylo 4 750 Kč a nebankovní závazky 1 479 Kč s tím, že se jedná o měsíční splátku. K ověření měla doložit občanský průkaz, výplatní pásky za 02, 04/22.7. Z vyúčtování mzdy žalované bylo zjištěno, že v únoru 2022 jí bylo na účet zasláno 26 756 Kč, v dubnu 21 700 Kč.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, . Žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná tyto vrátit spolu s úrokem 3 960 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 6 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala částku 20 000 Kč v hotovosti. Součástí byl splátkový kalendář.9. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že touto byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 30 660 Kč s tím, že dosud bylo uhrazeno 5 700 Kč. Dle dokladu byla upomínka dne , datum, podána k poštovní přepravě.10. Závěr o skutkovém stavu:11. Žalovaná dne , datum, uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč, a to v hotovosti. Bylo sjednáno, že žalovaná splatí úvěr v 60 týdenních splátkách po 606 Kč, celkem částku 36 360 Kč. Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace o předmětném úvěru a byla posuzována její úvěruschopnost. Konktrétně si žalobkyně zaznamenala její kontaktní údaje, že bydlí s rodiči, byť uvedla pouze jednu osobu v domácnosti, dále to, že je svobodná, nevlastní automobil ani nemovitou věc a nemá úvěr u jiné společnosti. Dále, že je zaměstnána jako pracovník ve výrobě s průměrným příjmem 24 228 Kč (což odpovídá průměru dle výplatních pásek, které žalovaná doložila) a výdaji 11 101 Kč, kdy se jednalo výdaje na bydlení, splátku a částku životního minima. Žalovaná celkem uhradila 5 700 Kč, upomínkou zaslanou dne , datum, byla vyzvána k úhradě dlužné částky.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do , datum, ), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“.19. Právní posouzení věci:20. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně dle svého tvrzení posuzovala úvěruschopnost žalované lustrací v registrech, nicméně ani na výzvu soudu k tomuto tvrzení nedoložila žádný důkaz. Nicméně i pokud by tak učinila, nemohlo by se v daném případě jednat o komplexní a řádné prověření úvěruschopnosti žalované, a to s ohledem na následující. Žalobkyně zjistila od žalované její průměrný měsíční příjem, toto rovněž i ověřila. Avšak pokud jde o měsíční výdaje, postačila jí pouze tvrzení ze strany žalované, bez jakéhokoliv ověření, dokonce vycházela z nákladů minima pokud jde o základní životní potřeby jako je jídlo, ošacení, hygienické potřeby, apod. V daném případě se tak nejedná o řádné prověření majetkové a finanční situace žalované. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistoupit důsledněji, nespokojit se pouze s doloženými příjmy a ve zbývajícím rozsahu pouze s tvrzeními žalované, částky životního minima nemusí být odrazen skutečnosti (a většinou ani nebývají).21. Soud proto dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalované tak nelze považovat za dostatečné.22. Jelikož žalobkyně neprokázala, že řádně a s odbornou péčí ověřila schopnost žalované splácet úvěr, považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 o. z., dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvo