6 C 200/2024-35 — Okresní soud v Kroměříži

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 2. 2019, uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webu www., Anonymizováno, .cz, na základě které obdržela žalovaná téhož dne převodem na účet 10 000 Kč, které se zavázala vrátit nejpozději do 20. 3. 2019. Pohledávka byla dvakrát postoupena, což bylo žalované oznámeno spolu s předžalobní výzvou k úhradě dluhu dne 11. 1. 2024.Žalovaná uvedla, že od uzavřené smlouvy v zákonné 14denní lhůtě (tj. dne 28. 2. 2019) odstoupila a půjčenou jistinu žalobkyni dne 26. 6. 2024 vrátila; dříve tak neučinila proto, že věřitelé nerespektovali její odstoupení od smlouvy a vyžadovali enormní navýšení.Soud projednal věc v nepřítomnosti účastnic, které se z jednání omluvily.Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že si původní společnost , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, , právnická osoba, .), IČ , IČO, s žalovanou sjednaly dne 14. 2. 2019 prostřednictvím webu smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovaná toho dne obdržena na svůj účet č. , č. účtu, platbu 10 000 Kč. Dopisem odeslaným 28. 2. 2019 žalovaná zaslala žalobkyni dopis, ve kterém uvedla, že v zákonné lhůtě 14 dnů odstupuje od smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne , datum, . Smlouvou účinnou dne 18. 12. 2023 postoupila původní společnost pohledávku za žalovanou společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji následně smlouvou ze dne 19. 12. 2023 převedla na žalobkyni. Dne 26. 6. 2024 odeslala žalovaná ze svého výše uvedeného účtu podle platebních údajů uvedených v předžalobní výzvě žalobkyni 10 000 Kč.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Původní věřitelka s žalovanou uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“)., od které žalovaná ve lhůtě 14 dnů v souladu s § 118 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odstoupila. Smlouva od počátku zanikla a strany byly povinny si vrátit dosavadní plnění (§ 2991 o. z.); žalovaná tak podle § 118 odst. 4 zmíněného zákona byla povinna učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení. Ač si žalovaná musela být vědoma, že z právního důvodu, který odpadl, čerpala 10 000 Kč, které dosud nevrátila, učinila tak až v průběhu tohoto řízení. Od 2. 4. 2019 (po marném uplynutí 30denní lhůty od odeslání odstoupení dne 28. 2. 2019) tak byla žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je proto důvodný nárok žalobkyně (jejíž aktivní legitimace plyne z platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) na zaplacení úroku z prodlení 9,75 % od 2. 4. 2019 do zaplacení 10 000 Kč, tj. do 26. 6. 2024. Takto soud kapitalizoval úrok z prodlení na částku 5 110,06 Kč, kterou žalobkyni přiznal; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť žalobkyně přes výzvu soudu na zaplacení dlužné částky v průběhu řízení procesně nereagovala.S posledně uvedeným souvisí rozhodnutí o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), neboť úspěch obou účastnic byl pouze částečný.