6 C 236/2024-48 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 40 833,22 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), dne 19. 10. 2022 a na základě které žalovaná získala úvěr 50 000 Kč, za který se zavázala vrátit celkem 104 292,65 Kč ve 35měsíčních splátkách. Dne 19. 1. 2023 pak tyto smluvní strany uzavřely dodatek, který jistinu úvěru ponížil na částku 48 820,23 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět celkem 98 333,07 Kč ve 33měsíčních splátkách, tj. nejpozději do 19. 10. 2025. Vzhledem k prodlení žalované byl úvěr k 19. 1. 2024 zesplatněn. Pohledávku za žalovanou postoupila původní věřitelka žalobkyni k 2. 2. 2024, o čemž žalovanou informovala dopisem. Předžalobní výzvu odeslala žalobkyně žalované 20. 5. 2024.2. Po podání žaloby obdržela žalobkyně od žalované platbu 1 000 Kč, v tomto rozsahu proto vzala žalobu před jednáním ve věci zpět. Zpětvzetí se v reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před sjednáním úvěru současně týkalo kapitalizovaného úroku 8 109,80 Kč a smluvní pokuty 513,83 Kč; žalobkyně uvedla, že takovými informacemi a důkazy od původní věřitelky nedisponuje. V uvedeném rozsahu proto soud řízení zastavil.3. Žalovaná učinila nesporným podpis úvěrové smlouvy za podmínek popsaných v žalobě i žalobkyní uvedené částky z její strany dosud uhrazené. Úvěr si vzala na opravu domu, do kterého zatékalo. Měla toho více, chtěla si drobné úvěry zkonsolidovat do jednoho většího s výhodnějšími podmínkami, ale zamotala se do toho. Své závazky se vždy snažila plnit. Když se po mrtvici znovu naučila chodit, číst a psát, našla si hned práci; současně je ve starobním důchodu. Požádala soud o možnost plnění dluhu ve splátkách.4. Z nesporných tvrzení účastnic a provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne 19. 10. 2022 Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které obdržela žalovaná toho dne na svůj bankovní účet 50 000 Kč a zavázala se za to vrátit 104 292,65 Kč ve 35měsíčních splátkách; dodatkem ze dne 19. 1. 2023 strany upravily původní závazek na jistinu 48 820,23 Kč, za který se žalovaná zavázala vrátit 98 333,07 Kč ve 33 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč, tj. nejpozději do 19. 10. 2025. Pro prodlení žalované zesplatnila původní věřitelka úvěr předčasně ke dni 19. 1. 2024. Dílčí smlouvou podepsanou v souladu s čl. 3 a 4 Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 postoupila původní věřitelka ke dni 2. 2. 2024 pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 27-28), což žalované oznámila dopisem ze dne 29. 2. 2024. V květnu 2024 obdržela žalovaná od žalobkyně také předžalobní výzvu.5. Žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu netvrdila, že by původní věřitelka před poskytnutím finančních prostředků žalované zkoumala její úvěruschopnost; z jednání se omluvila.6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).7. V řízení však nebylo tvrzeno, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu břemeno tvrzení a důkazu) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, neboť podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. v aplikovaném znění přihlédne soud k takové neplatnosti i bez návrhu.10. Žalovaný nárok je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, že z úvěru 50 000 Kč žalovaná dosud vrátila 33 314,70 Kč. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 16 685,30 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl. Vyhověl současně žádosti žalované a s odkazem na § 87 odst. 1 věty poslední zákona č. 257/2016 Sb., podle které spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, jí v souladu s 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. uložil povinnost zaplatit přiznané plnění ve splátkách 2 000 Kč měsíčně, které by podle jejího vyjádření měla být v jejích silách.11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť z právě citovaného ustanovení mimo jiné plyne, že v prodlení se žalovaná dosud neocitla (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Novou dobu splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatele úvěru, který neplní své zákonné povinnosti. V kontextu projednávané věci to znamená, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.