6 C 26/2024-101 — Okresní soud v Kroměříži

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 62 756 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 37 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 64,61 % ročně ve 48měsíčních splátkách po 2 470 Kč (+ pojištění 303 Kč měsíčně). Žalovaný na uvedený úvěr nezaplatil ničeho, ke dni , datum, byl proto zesplatněn. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou z , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byl nadto žalovaný v projednávané věci soudem upozorněn prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy; telefonicky se s ním spojit nepodařilo.3. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.1. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným podepsali dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla téhož dne žalovanému vyplacena hotovost 37 000 Kč, za což sjednali jako odměnu úrok 64,61 % ročně (RPSN 88,52 %); úvěr se žalovaný zavázal splatit v 48měsíčních splátkách po 2 773 Kč s pojištěním, z toho 2 470 Kč na úvěr (předsmluvní formulář č.l. 23-25, fotokopie OP č.l. 28-29, smlouva o úvěru č.l. 8-10, 39, 41-43, oznámení o schválení úvěru č.l. 12-13, prohlášení klienta č.l. 30-31, informační dokument o pojistném produktu č.l. 14, informace o pojištění č.l. 15-17, přihláška k pojištění č.l. 36-37, základní informace o klientovi č.l. 43, doklad o vyplacení úvěru č.l. 32). Ke svým poměrům žalovaný tvrdil a doložil, že je od března 2017 zaměstnán na neurčito s měsíčním příjmem 17 700 Kč (výpis z účtu č.l. 26), je svobodný, žije u rodičů; měsíční náklady deklaroval ve výši životního minima 3 860 Kč a 2 603 Kč na bydlení (hodnocení klienta č.l. 22). V registru dlužníků neměl žádný závazek po splatnosti (SOLUS č.l. 35). Žalovaný neuhradil žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou podle jejího sdělení ničeho. O zaplacení dlužných splátek byl žalobkyní opakovaně upomínán (karta klienta č.l. 11, výzva k zaplacení č.l. 20-21), až žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovanému oznámila zesplatnění úvěru k témuž dni (čl. 18). Dne , datum, byl v insolvenčním řízení zahájeném , datum, prohlášen úpadek žalovaného s povolením oddlužení; k , datum, bylo schválené oddlužení pravomocně zrušeno a řízení zastaveno (výpis ISIR čl. 46). Z pohledávek uplatněných v insolvenčním řízení pouze jedna časově předcházela nyní projednávaný úvěr (seznam přihlášených pohledávek na č.l. 86-87). Žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení, insolvenční správce popřel její příslušenství pro jeho nepřiměřenou výši (přezkumné listy nezajištěných pohledávek s. 10-12/16 na č.l. 88-89). Obvyklá úroková sazba bankovních spotřebitelských úvěrů od 1 roku do 5 let v době sjednání zmíněné úvěrové smlouvy (duben 2021) činila 6,93 % ročně (ARAD sestava 1144 čl. 90) a obvyklá roční procentní sazba nákladů (RPSN) u téhož zadání činila 7,78 % (ARAD sestava 1193 čl. 91). Dne , datum, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č.l. 38, 34).2. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „o. z.“).5. Žalobkyni před poskytnutím úvěru ukládá § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost žalobkyně podle soudu splnila, neboť měla žalovaným deklarované poměry i ověřené (příjem, výpis z účtu, žádný záznam v databázi SOLUS). Výdaje žalovaného neměla sice nijak ověřeny, avšak u svobodného může 25 let věku žijícího u rodičů nejsou jím uváděné výdaje nepředstavitelné. Z insolvenčního řízení navíc vyplynulo, že všechny další pohledávky vedoucí k úpadku žalovaného vznikly později. V řízení nebyla zjištěna skutečnost, která měla v době sjednání úvěru vést žalobkyni k pochybnostem o úvěruschopnosti žalovaného. Při zjištěných poměrech žalovaného se tedy úvěr 37 000 Kč s měsíční splátkou 2 773 Kč (včetně pojištění) nejevil dosahovat výše, kterou by žalovaný nebyl schopen splácet.6. Přesto shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).7. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez. V projednávané věci podle soudu únosnou mez překračuje příslušenství spočívající v úroku z úvěru ve výši 64,61 % ročně, zatímco běžná úroková sazba bankovních úvěru ve sledovaném období činila 6,93 % ročně; sjednaná výše řádného příslušenství tak běžnou úrokovou míru ve srovnatelném čase překračuje nikoli například dvoj- až trojnásobně, nýbrž devítinásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, , právnická osoba, , J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www., právnická osoba, . ISSN 2336-517X.]. K tomu ještě přistupuje sjednaná sankční smluvní pokuta 0,1 % denně (36,5 % ročně) za prodlení žalovaného s plněním sjednaného závazku. Roční procentní sazba nákladů sjednaného úvěru tak oproti běžné hodnotě , hodnota, % u bankovních úvěrů dosahovala mnohonásobně vyšších 88,52 %. Smluvní pokuta byla sice sjednána v rámci zákonné limitace § 122 zákona č. 257/2016 Sb., jde však o horní, nejzazší limit, nikoli o obecně dovolenou hranici.8. Mezi dalšími (subjektivními) okolnostmi, které by měly soudu ve věci vyplynout nad rámec samotné výše sjednaného příslušenství oproti hladině běžné ve srovnatelném obchodním styku, aby mohl učinit závěr o lichevním ujednání ve smyslu § 1796 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), vnímá soud jako podstatné zjištění, že žalovaný byl v době sjednání předmětného úvěru mladý, patrně nezkušený, neuvážlivý. I v této okolnosti spatřuje soud zneužití silnějšího postavení žalobkyně vůči žalovanému spotřebiteli a jde o další důvod přispívající k závěru o neplatnosti uvedených ujednání pro jejich zjevnou disproporci. V poměrech projednávané věci proto 9násobek běžné úrokové míry (byť bankovních úvěrů) optikou dobrých mravů a veřejného pořádku neobstojí. Soud není vázán postupem insolvenčního správce v insolvenčním řízení, může z něj ovšem vyjít jako z podpůrného argumentu svého úsudku; insolvenční správce přitom postupoval při řádné správě majetku žalovaného v úpadku stejně.9. Ve spotřebitelském kontextu nepovažuje soud za žádoucí ani redukci zachovávající platnost daného právního jednání ve smyslu § 577 o. z. tím, že by namísto sjednaného příslušenství přiznal běžný úrok z úvěru. Cílem nové úpravy ochrany spotřebitele při sjednávání úvěrů (byť v projednávané věci přímo neaplikované) bylo „posílení principu zod